„Hráčům po každém vítězství říkám, ať si to ten den užijí a oslaví. Ale další den už to nikoho nezajímá, protože s patnácti body se nikdo ještě nezachránil ani nikam nepostoupil. Je to dobré, ale musíme makat dál,“ velí strůjce ústeckého podzimního úspěchu.
Po pěti kolech podzimní části 2. ligy máte už víc bodů než loni po devatenácti zápasech. Čím to?
Jsme na vlně a chceme tam být co nejdéle. Každému týmu forma kolísá, my ji zatím držíme. Naposledy proti Žižkovu jsme asi odehráli nejlepší zápas, neměli jsme v závěru problémy, dohráli jsme to v klidu. Před hráči jsem v kabině smekl za to, co předvedli.
V součtu s podzimem už máte deset vítězných zápasů, řadí vás poslední výsledky do širšího okruhu adeptů na postup?
My se soustředíme jen na každý další zápas. Je fajn, že se daří, navíc to není jen o základní jedenáctce. Proti Žižkovu jsme dali šanci Šupovi, který toho zatím moc nenahrál, a zvládl to dobře. Jsem rád, že kluci, co naskočí z pozice střídajících hráčů, se neztratí, ba naopak. Myslím, že se tady tvoří velmi dobrá parta, stavíme tým na nějakých základech a věřím, že půjdeme po té cestě co nejvýš.
Zažil jste někdy sérii deseti vítězných zápasů?
Nikdy. Myslím, že v Ružomberku to byly maximálně čtyři zápasy.
Jak držíte hráče na uzdě, aby nepodlehli euforii?
Snažím se se ty věci hodně přenášet na kabinu, aby si to pohlídala sama. Aby starší hráči krotili ty mladší. Snažíme se na ně apelovat, hodně s nimi mluvíme, že tým může dokázat hodně, ale musí pořád pracovat, že nic nepřijde samo, nic nebude jednoduché. Když se něco podcení, hned se nám to vrátí negativně. Držíme se štěstěny, chceme, aby nám byla nakloněna, ale to jde jen tvrdou prací.
V létě odešlo jedenáct hráčů, tým je nový, přesto hned vyhráváte. Čím to?
Jsou tady hráči, kteří chtějí něco dokázat. Předtím tady byli starší zkušení kluci, případně hráči, kteří byli na vrcholu kariéry. Teď tu máme mladé kluky, kteří mají touhu něco dokázat, a chci věřit, že budou stoupat ještě hodně vysoko.
Proti Žižkovu se dvakrát prosadil útočník Martin Jindráček, který už má na kontě čtyři branky. Co říkáte na jeho výkony?
Je to klasická devítka, takže hráč, který je nejvýš, a góly se od něj očekávají. Samozřejmě jsem rád, že je dal, zvyšuje mu to sebevědomí.
Sebevědomí evidentně roste i ostatním hráčům.
Je to samozřejmě vidět, ale my se soustředíme spíš na to, abychom byli tým, abychom bojovali a vytvořili vítěznou atmosféru. Víme, že přijdou těžší chvíle, těžší zápasy. Pořád je to jen hodně dobrý začátek soutěže.
Oceňují to i diváci, kterých každým zápasem přibývá.
Chtěl bych poděkovat fanouškům za báječnou atmosféru. Chceme hrát pro diváky, chci, aby to bylo divadlo pro lidi, a diváka nezajímá nějaký zanďour a čekání na to, co udělá soupeř. Chceme hrát odvážně, protože takový fotbal se divákům líbí.
Už nemáme svázané nohy, pochvaluje si JindráčekPět zápasů, čtyři góly. I díky skvělé produktivitě útočníka Martina Jindráčka se fotbalové Ústí po pěti kolech hřeje na čele druhé ligy. „Sám tomu nechci věřit, že už jsem dal tolik gólů. Ale hlavní je, že se vyhrává a že tým šlape,“ usmívá se forvard. Naposledy při vítězné bitvě se Žižkovem se prosadil dvakrát a daleko nebyl ani od hattricku. Svou šanci na třetí zásah však promarnil. „Škoda, ale i tak u mě spokojenost. Diváci taky super, prostě bomba!“ Ústí nevyhrává náhodně, hraje svižný fotbal, fyzicky je na tom tým evidentně dobře, byť nemá žádného kondičního trenéra, jak je jinde zvykem. „Všichni naši trenéři jsou kondiční, pořád nás nutí běhat. Ale asi je to i v nás, když se daří, tak se všem chce hrát. Minulou sezonu to bylo horší, byly svázané nohy, museli jsme vyhrávat a nešlo to. Teď se daří a to se hned hraje jinak.“ Jindráček okusil nejvyšší soutěž v Teplicích, pak se ale vážně zranil a jeho kariéra byla v ohrožení. Teď se snaží znovu připomenout, i když v další prvoligovou šanci už moc nevěří. „Je sice hezké, že dávám góly, ale musí si vás někdo všimnout. A myslím, že to je spíš už na mladších, vždyť mi už taky táhne na 29. Máme tady hodně mladých šikovných kluků, kteří by to mohli dotáhnout daleko,“ prorokuje Jindráček. Třeba by ale mohl nakouknout do nejvyšší soutěže rovnou s Ústím, když tak skvěle rozjelo sezonu. „Máme sebevědomí, ale nesmíme usnout na vavřínech. Může se jednou prohrát a přijde zase vlna, že se nebude dařit. Musíme makat dál a když už se prohraje, tak aspoň se vztyčenou hlavou,“ velí. Ústí teď čekají dvě těžké prověrky. Nejprve se představí na půdě zatím třetích Českých Budějovic, pak hostí exligovou Zbrojovku Brno. „Jestli budeme pokračovat v těchto výkonech, tak můžeme hrát úplně s každým,“ nebojí se Jindráček. Zároveň ovšem zůstává pokorný. „I trenér Křeček s námi o tom hodně mluví, nabádá nás, ať si nehrajeme na něco, co nejsme. Je to určitě jeden z nejkomunikativnějších koučů, co jsem zažil. Hodně nám to pomáhá.“ V čem ještě je síla týmu, který v létě prošel radikální rekonstrukcí? „Myslím, že to je i v tom, že se tady nehraje na staré a mladé, šlapeme jeden za druhého a je to vidět i na hřišti. A pak také naším stylem hry. Kouč po nás chce, abychom pořád napadali, chodili rychle do brejků, prostě aby se náš fotbal líbil.“ |
