Přitom ani nemusel nastoupit, k nominaci mu pomohlo vyloučení parťáka Matěje Končala v pondělním utkání juniorské ligy s Příbramí. "Od té doby jsem tušil, že budu v poháru hrát. A docela jsem byl nervózní. S prvním dotykem míče to ale ze mě spadlo," vyprávěl novinářům po zápase. "To jsem nervóznější teď než na hřišti," přidal s úsměvem.
Loňský podzim strávil Beránek v druholigové Čáslavi, ale v zimě se vrátil do plzeňské Viktorie, kde nastupuje za juniorský tým.
V týdnu jste hrál za juniorku, teď pohár za muže. Jaký je rozdíl mezi oběma soutěžemi?
Hlavně v individuálních schopnostech jednotlivců. Ta kvalita hráčů byla dnes mnohem vyšší, navíc jsou zkušenější. Taky to bylo proti Hradci podstatně rychlejší.
Nyní jste měl vedle sebe na hřišti Procházku, před sebou zase Horvátha. Jak se vám po boku takových borců hrálo?
Samozřejmě to uklidňuje, ta psychická podpora od nich je k nezaplacení.
Dostal jste před zápasem i nějaké speciální rady?
Abych hrál jednoduše, nevymýšlel žádné krávoviny. Měl jsem to dávat z první nebo druhé, zbytečně nekličkovat.
Na podzim jste hostoval ve druholigové Čáslavi. Jak vám to angažmá pomohlo?
Pokud mám být upřímný, tak moc ne. Ale otevřelo mně to oči, zjistil jsem, jaký je fotbal jinde, takže vlastně pomohlo.
Jak daleká je cesta k tomu, abyste nastupoval za áčko Viktorie pravidelně?
Důležité je, abych na sobě dál makal.
Nakolik vám může zápas jako tento pomoci?
Je to pro mě motivace. Viděl jsem, že bych na to mohl mít. Tak nesmím usnout na vavřínech a musím dávat fotbalu ještě víc.
