Podle psychologů prožívá ztrátu zaměstnání každý člověk různě, podle své povahy, schopnosti čelit těžkostem, případně se přizpůsobovat novým situacím. Zpočátku jinak vnímá ztrátu povolání ten, kdo odejde z vlastní vůle, později však může trpět stejně jako ostatní nezaměstnaní. "Odešel jsem před půl rokem kvůli neshodám se svým nadřízeným, pracovní náplni a stagnujícímu platu. Měl jsem nejprve pocit zadostiučinění, říkal jsem si, jak jim to natřu," říká sedmačtyřicetiletý reklamní poradce Radim Masařík z Brna.
"Teď si rvu vlasy. Kdybych tušil, jak těžko budu hledat práci, zaťal bych zuby. Přitom pracuji s počítačem, ovládám angličtinu, mám zkušenosti," dodává. Pro lidi, kteří své zaměstnání opouštějí nedobrovolně, je to často velmi frustrující zkušenost, někdy i šok. Zvláště pokud dotyčný žije v regionu s vysokou mírou nezaměstnanosti a dosavadní práce jej plně uspokojovala nebo mu zajišťovala slušně obživu. Lidé nad čtyřicet let se navíc potýkají s nepřímou diskriminací, často neprávem, protože zkušenosti z oboru jsou mnohdy k nezaplacení.
Oproti tomu čerstvý absolvent školy nevnímá nezaměstnanost tak tragicky, protože je zvyklý, že nemá stálý příjem. Ve většině případů také neplní funkci živitele, není stresován závazky k rodině. Ačkoli mu chybí praxe, zaměstnavatel obvykle ocení lepší vztah k moderním technologiím, znalost cizího jazyka, někdy i menší platovou náročnost, ochotu pracovat přesčas, dále se vzdělávat a podobně. "Pro někoho může být propuštění naopak vysvobozením," podotýká ředitelka pobočky Úřadu práce v Praze2 Věra Fröhlichová. Špatné pracovní podmínky či tlak zaměstnavatele, snižování příjmu v poslední době - to vše může vést k tomu, že ztrátu zaměstnání člověk vnímá jako přirozený krok k lepšímu uplatnění.
Selhání, prohra, nebo nová šance?
Po počátečním zklamání ze ztráty zaměstnání přichází fáze smíření se s faktem, že jsme byli propuštěni. Pokud má člověk zdravé sebevědomí, umí si reálně shrnout, co všechno dosud dokázal, vyhodnotí své silné a slabé stránky. Vzrůstá v něm přesvědčení, že se se svými schopnostmi a zkušenostmi musí přece někde uplatnit. "V této fázi je většinou veškerá energie muže plně zaměřena na hledání nové práce, lepšího uplatnění. Stejnou situaci rozdílně prožívají ženy, které nepodléhají takové euforii.
Jejich mysl se nasměruje na resty v domácnosti, které vznikly kvůli tomu, že byly pracovně zaneprázdněné," popisuje poznatky z praxe vedoucí odboru poradenství a psycholog Jiří Král z Úřadu práce v Děčíně. Pokud je však bývalý zaměstnanec přesvědčen, že byl propuštěn kvůli nevýkonnosti či neschopnosti, do již tak traumatizujícího období vchází se sklony ke sníženému sebehodnocení a sebedůvěře. Ztrátu zaměstnání chápe jako osobní prohru, v jiných případech naopak jako křivdu.
Po půl roce zůstává nezaměstnaným životní minimum, docházejí peníze, vzrůstají obavy z budoucnosti. "Způsob prožívání krize samozřejmě závisí na osobnosti člověka. Pesimismus se ale podepisuje na každém, a to i na neverbální komunikaci jedince. Působí celkově povadle, je bez jiskry, což působí negativně i při prvním setkání s personalistou během přijímacího pohovoru. Nezaměstnaný se tak dostává do uzavřeného kruhu neúspěšných přijímacích řízení. Přestává se snažit, je apatický, prochází stadiem fatalismu. Chybí mu pocit potřebnosti, ztráta uplatnění, chybí mu různorodá činnost," říká Jiří Král.
Ven ze začarovaného kruhu
Oporu by měl mít nezaměstnaný především v rodině. Například ženě, která je dlouhodobě nezaměstnaná, nepomůže manžel výčitkami, jak je neschopná, a proč tedy studovala, když se udrží jen u té plotny. Pro nezaměstnaného je důležité chodit ven mezi lidi, účastnit se společenského života, stanovit si režim dne. Zatímco ženy strádají nejvíce pocitem neužitečnosti, muži se ztrátou zaměstnání ztratí sebevědomí živitele rodiny.
Proto je důležité jej povzbudit ujištěním, že nepřišel o respekt a úctu svých nejbližších. Pro úspěšný nový začátek je třeba snažit se zůstat aktivní, brát ztrátu zaměstnání jako možnost k jinému, třeba i lepšímu uplatnění. Odborníci radí: Nezříkejte se možnosti začít samostatně podnikat nebo začít pracovat v jiném odvětví. Kontaktujte firmy, v nichž byste rádi pracovali. Najděte argumenty, proč právě vy byste pro tuto firmu byli přínosem.
Pomoc lidem, kteří už nezvládají svou situaci, mají deprese, nevěří si při výběru nového zaměstnání, nabízí odbor poradenství každého úřadu práce. Dlouhodobě nezaměstnaný se může bezplatně stát členem místního Job Klubu, kde si spolu s ostatními vymění zkušenosti, naučí se efektivně hledat zaměstnání, pozná své možnosti a porovná je s nabídkou trhu práce. Job Kluby nabízejí také přípravu na přijímací pohovor, zdokonalení v komunikativních a asertivních technikách. Naučíte se zde i relaxovat.
Vyhráno má ten, kdo pochopí, že samo hledání práce, příprava na přijímací pohovory a jejich absolvování, psaní životopisů a motivačních dopisů je práce na plný úvazek. To znamená, že je třeba si stanovit plán činnosti, cíle, dodržovat termíny. Je důležité, aby dlouhodobě nezaměstnaní pochopili, že je například lepší vzít práci podle jeho měřítek třeba podhodnocenou nebo neodpovídající jeho kvalifikaci než čekat řadu měsíců na to pravé místo.
Radim Masařík slevil po půl roce na podpoře ze svých nároků a nyní se živí jako dealer spotřebního zboží. Finančně je na tom zhruba stejně jako předtím, s prací však rozhodně spokojen není. Jeho možná trochu unáhlený předchozí dobrovolný odchod jej obohatil o zkušenost, že takový krok se ve vyšším věku může vymstít. "Experimentování a hledání nových cest přísluší mládí. Když živíte čtyřčlennou rodinu, musíte zůstat při zemi," dodává.
