Asistentka, která umí dobře německy a vyřizuje podnikovou korespondenci, s velkou pravděpodobností selže, když ji s sebou šéf vezme na mezinárodní odbornou konferenci, kde bude muset tlumočit. Tlumočník se totiž musí naučit speciální techniky, aby se dokázal pohotově vyjádřit. Řečník ještě ani nestačí dokončit větu, ale špičkový tlumočník ji už vyslovil, aniž posunul její význam.
Tlumočník se snaží co nejvýstižněji přenést informaci z výchozího jazyka do jazyka cílového, přičemž jazyk, do kterého tlumočí, je důležitější, aby mu bylo rozumět. Tlumočit se nenaučí každý, ale bez zkušenosti z praxe to nezjistí. Předstoupit před publikum vyžaduje velkou odvahu. Člověk musí umět okamžitě reagovat. "Někomu vyhovuje dril a opakování, mně pomohlo, že jsem před lety provázel turisty," uvádí Andrej Rády, konferenční tlumočník a překladatel, předseda Jednoty tlumočníků a překladatelů. "Musel jsem řešit nejrůznější problémy na místě a při tom jsem se hodně naučil." Dnešní mladí lidé mají velkou výhodu. Mohou se jazykově dobře připravit už ve škole, vycestovat do zahraničí. Jazykové znalosti však nejsou jediným předpokladem pro tuto profesi. "Člověk si může zkoušet nahlas rovnou překládat noviny, volnou televizní debatu nebo tlumočit slova zahraničního hosta přátelům," radí tlumočnice a překladatelka Ivana Čeňková, profesorka Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. "Na žádné jiné vysoké škole se tlumočnictví na nejvyšší úrovni nevyučuje. Ke studiu je třeba mít všeobecný rozhled, komunikativnost, schopnost flexibility, pohotových reakcí a zvídavost. U zájemců o tlumočnictví se setkáváme s nedostatečnou znalostí ústní i písemné mateřštiny, přičemž češtinu považujeme za základ pro dvouoborové studium jazyků, které fakulta nabízí."
Jazyk, nebo odbornost
Odborníci se rozcházejí v tom, jestli je lepší studovat nějaký konkrétní obor, například práva, a teprve pak si k němu přidat cizí jazyk a naučit se tlumočit, popřípadě být dobrým soudním tlumočníkem, nebo naopak. Podle Andreje Rádyho je lepší nejprve vystudovat jazyk. I když se lingvista tolik nevyzná v odborné problematice, dokáže si poradit s jakýmkoli textem. Shání si podklady, konzultuje s rodilým mluvčím, ověřuje si terminologii. Žádá-li někdo po tlumočníkovi doslovný překlad, žádá nemožné, protože ten neexistuje. Tlumočník tvoří slova na bázi zkušeností, musí jiným jazykem vyjádřit co nejlépe a nejvěrněji to, co slyší, a tak, aby to druhý pochopil v původním slova smyslu. A když řečenému nerozumí tlumočník, je pravděpodobné, že tomu nebude rozumět ani ten, který tlumočení poslouchá. Některé výrazy jsou těžko převoditelné, ale platí, když nad slovy pláče jedna strana, má tlumočník hovořit tak, aby plakala i druhá. "Musí umět improvizovat, ale zároveň se koncentrovat," říká Ivana Čeňková. "Mnohdy si připadá jako schizofrenik, protože má rozdělenou pozornost na dvě i tři části. Při tlumočení v kabině totiž slyší řečníka, vidí před sebou text a ještě se vyjadřuje v cizí řeči. Tlumočník musí mít i vynikající paměť. Někteří mluvčí totiž nechtějí, aby je často přerušoval, proto si musí pamatovat více než pětiminutové úseky."
Tlumočníků je málo
"Narážíme na nové světy a nová slova. Je dobré se specializovat na některé obory, ale v současnosti by se tlumočník jen svou specializací neuživil," poznamenává Kateřina Martonová, která tlumočí v anglickém jazyce. "Například se nám nedostává tlumočníků v souvislosti se vstupem do Evropské unie. Těch schopných, kteří umějí tlumočit na konferencích na nejvyšší úrovni, kde se střídají řečníci mnoha národností, je pár. Špičkových tlumočníků, kteří zastupují patnáct hlavních světových jazyků, najdete v republice kolem dvou set. Ale to je málo. Chybějí nám tlumočníci ovládající slovinštinu, makedonštinu, řečtinu, ale i vlámštinu, albánštinu, pobaltské jazyky a některé další, které se u nás dlouho nestudovaly. "Nejde jen o zprostředkování komunikace. Nezanedbatelnou součástí tlumočnické práce je umění vytvořit pocit důvěry. Dialog plyne uvolněněji, když se tlumočník nemračí a dokáže přiznat, že něco neovládá. Pak mu ostatní leccos odpustí. "Nedávno se mi při tlumočení stalo, že mi vypadlo, jak se řekne finsky "pes". Použil jsem tedy opisu "domácí vlk" a všichni se zasmáli, nikdo se na mne nezlobil."
Tlumočník se snaží co nejvýstižněji přenést informaci z výchozího jazyka do jazyka cílového, přičemž jazyk, do kterého tlumočí, je důležitější, aby mu bylo rozumět. Tlumočit se nenaučí každý, ale bez zkušenosti z praxe to nezjistí. Předstoupit před publikum vyžaduje velkou odvahu. Člověk musí umět okamžitě reagovat. "Někomu vyhovuje dril a opakování, mně pomohlo, že jsem před lety provázel turisty," uvádí Andrej Rády, konferenční tlumočník a překladatel, předseda Jednoty tlumočníků a překladatelů. "Musel jsem řešit nejrůznější problémy na místě a při tom jsem se hodně naučil." Dnešní mladí lidé mají velkou výhodu. Mohou se jazykově dobře připravit už ve škole, vycestovat do zahraničí. Jazykové znalosti však nejsou jediným předpokladem pro tuto profesi. "Člověk si může zkoušet nahlas rovnou překládat noviny, volnou televizní debatu nebo tlumočit slova zahraničního hosta přátelům," radí tlumočnice a překladatelka Ivana Čeňková, profesorka Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. "Na žádné jiné vysoké škole se tlumočnictví na nejvyšší úrovni nevyučuje. Ke studiu je třeba mít všeobecný rozhled, komunikativnost, schopnost flexibility, pohotových reakcí a zvídavost. U zájemců o tlumočnictví se setkáváme s nedostatečnou znalostí ústní i písemné mateřštiny, přičemž češtinu považujeme za základ pro dvouoborové studium jazyků, které fakulta nabízí."
Jazyk, nebo odbornost
Odborníci se rozcházejí v tom, jestli je lepší studovat nějaký konkrétní obor, například práva, a teprve pak si k němu přidat cizí jazyk a naučit se tlumočit, popřípadě být dobrým soudním tlumočníkem, nebo naopak. Podle Andreje Rádyho je lepší nejprve vystudovat jazyk. I když se lingvista tolik nevyzná v odborné problematice, dokáže si poradit s jakýmkoli textem. Shání si podklady, konzultuje s rodilým mluvčím, ověřuje si terminologii. Žádá-li někdo po tlumočníkovi doslovný překlad, žádá nemožné, protože ten neexistuje. Tlumočník tvoří slova na bázi zkušeností, musí jiným jazykem vyjádřit co nejlépe a nejvěrněji to, co slyší, a tak, aby to druhý pochopil v původním slova smyslu. A když řečenému nerozumí tlumočník, je pravděpodobné, že tomu nebude rozumět ani ten, který tlumočení poslouchá. Některé výrazy jsou těžko převoditelné, ale platí, když nad slovy pláče jedna strana, má tlumočník hovořit tak, aby plakala i druhá. "Musí umět improvizovat, ale zároveň se koncentrovat," říká Ivana Čeňková. "Mnohdy si připadá jako schizofrenik, protože má rozdělenou pozornost na dvě i tři části. Při tlumočení v kabině totiž slyší řečníka, vidí před sebou text a ještě se vyjadřuje v cizí řeči. Tlumočník musí mít i vynikající paměť. Někteří mluvčí totiž nechtějí, aby je často přerušoval, proto si musí pamatovat více než pětiminutové úseky."
Tlumočníků je málo
"Narážíme na nové světy a nová slova. Je dobré se specializovat na některé obory, ale v současnosti by se tlumočník jen svou specializací neuživil," poznamenává Kateřina Martonová, která tlumočí v anglickém jazyce. "Například se nám nedostává tlumočníků v souvislosti se vstupem do Evropské unie. Těch schopných, kteří umějí tlumočit na konferencích na nejvyšší úrovni, kde se střídají řečníci mnoha národností, je pár. Špičkových tlumočníků, kteří zastupují patnáct hlavních světových jazyků, najdete v republice kolem dvou set. Ale to je málo. Chybějí nám tlumočníci ovládající slovinštinu, makedonštinu, řečtinu, ale i vlámštinu, albánštinu, pobaltské jazyky a některé další, které se u nás dlouho nestudovaly. "Nejde jen o zprostředkování komunikace. Nezanedbatelnou součástí tlumočnické práce je umění vytvořit pocit důvěry. Dialog plyne uvolněněji, když se tlumočník nemračí a dokáže přiznat, že něco neovládá. Pak mu ostatní leccos odpustí. "Nedávno se mi při tlumočení stalo, že mi vypadlo, jak se řekne finsky "pes". Použil jsem tedy opisu "domácí vlk" a všichni se zasmáli, nikdo se na mne nezlobil."
