Tato kritéria umožňují docela přesně vyhodnotit, kdo jak kvalitně a intenzivně pracuje. "Příliš ideální stav, než aby to byla skutečnost. Co si kdo osobně u šéfa nevyjedná, to nemá. A někdo zkrátka umí dobře vyjednávat, i když za ním příliš práce nestojí," povzdechnete si asi.
Proto si myslím, že pokud je to jen trochu možné, stojí za to vybírat si takové zaměstnavatele, kde se poctivost, pracovitost, ukázněnost, tvořivost a důslednost viditelně cení. Je totiž důležité si uvědomit následující: Pokud zaměstnavatel nevyzdvihuje ty dobré, důsledně tak podporuje ty méně dobré a špatné.
A jak se pak mají ti dobří cítit? Trpí, a tak raději odejdou jinam nebo rezignují a rozšíří řady těch méně dobrých, neřkuli špatných. Jak dojde k takové chybě? Například jeden pracovník přichází na ranní poradu vždy včas, druhý podle hesla "čtvrthodina sem nebo tam - žádná tragédie". Šéfovo mávnutí rukou nad nedochvilností druhého znamená citelně trestat za dochvilnost toho prvního.
 |
Nikdy neřeknu šéfovi ne. Přinést šéfovi poštu v zubech, protože se mu to líbí? Více ZDE. |
Za jeho včasnými příchody může být značná námaha, někdy tvrdá sebeomezení - jen kvůli ohleduplnosti k druhým, aby na něho nemuseli čekat.
Jak rád by ten dochvilný byl třeba každé ráno o pár minut déle se svými dětmi, dohlédl na ně, na jejich přípravu do školy. Jak rád by chodil na zastávku autobusu pohodlně, pomalu, stylem "ujede jeden - pojede další".
Aby se tato jeho poctivost vůči firmě vyplatila, musí být nedochvilný postižen mnohem citelněji než jen káravým pohledem. Historie státu a práva má staletou zkušenost, že účinný je takový postih prohřešku, kdy hříšník pocítí aspoň desetinásobnou újmu oproti tomu, kdo se neprovinil. A kdo při dodržování náročných pravidel také nějaké ty újmy a omezení zažívá.
Desetinásobek je nutný, aby hříšníka při pomyšlení na hrůzu stávajícího trestu opravdu, ale opravdu nenapadlo svůj prohřešek opakovat. A utrpení hříšníka musí mít také co největší publicitu - aby to odradilo i všechny ostatní. Jen tak se posílí to dobré.
