Nic mi není
Je zajímavé, kolik lidí je ochotno tvrdit, že jejich chování a pracovní výkon se během fyzické zátěže nemění. Přitom lidé okolo vidí, jak se z milých kolegů stávají protivní podráždění zoufalci. Samozřejmě existuje neurobiologická podstata tohoto jevu. Stačí si však uvědomit, že tělo komunikuje s naší psychikou právě pomocí nálad a pocitů.
Bolest je například signál, abychom přenesli pozornost na zranění. Smutek spojený s únavou vede ke ztrátě zájmu o okolí, a tím šetříte energii. Zkrátka tělo umí spouštět vaše emoce, ať se vám to líbí nebo ne. A snaha ignorovat tento fakt je typická pro strategii popírání.
Naučte se pokoře
Když se řekne, že něco popíráte, znamená to, že se snažíte potlačit své prožitky. Pokud je to vaše strategie, vyznáváte heslo, že člověk si musí umět poručit.
Můj táta říkal: "Já si sice poručím, ale neposlechnu se." Jinými slovy, jen vůle tu nestačí.
Nebezpečné je, že negativní emoce začnete přičítat okolnímu světu. Svět zčerná a vaše schopnost správně hodnotit situaci kolem vás se zhoršuje. Takže je vám nakonec jasné, že špatnou náladu nemáte kvůli úporné bolesti hlavy, ale protože kolega příliš hlasitě ťuká na klávesnici.
Nechcete-li ostatní trápit, naučte se pokoře. Uvědomte si, že nejste všemocní, že nelze poručit větru, dešti, ale ani chemickým reakcím probíhajícím ve vašem těle.
Nebezpečí popírání nemoci či únavy je také v tom, že můžete doslova "přetáhnout péro v hodinách" svého zdraví. Přechozené nemoci jsou pro váš život větším nebezpečím než pozdě odevzdaný úkol v práci.
Naučte se také říkat, jsem unavený, necítím se dobře, aby ostatní chápali, proč jste nerudní. A především dejte svému tělu šanci se zotavit.
Trpím a obětuji se
Další zajímavá strategie je hra na oběť. Přiznáte si, že cítíte vyčerpání a bolest, ale zároveň řeknete, že si nemůžete odpočinout. Firma by se totiž bez vás zhroutila, rodina by zahynula ve špíně, padla by poslední hráz proti chaosu světa.
Trpíte ostentativně, ale všechna doporučení zalehnout do postele ignorujete. Jen se podíváte s výrazem štvance: "Jak já bych si rád odpočinul, ale copak to jde?"
Taková strategie je velmi nepříjemná pro ostatní ve vašem okolí, protože je staví do role spoluviníků vašeho utrpení. Nemohou vám pomoci. Jejich rady odmítáte. Navíc to stejně obvykle skončí v posteli se zábalem krku, zad či hlavy. Do té doby však stačíte nakazit polovinu kanceláře.
Nebo si navzdory nemoci naplánujete důležité setkání s klientem a půl hodiny před začátkem voláte kolegům, že to nezvládnete. Ti vám v duchu jistě poděkují za stres, který jim takovým chováním způsobíte.
Prevence je důležitá
Zdá se, že být v souladu s fyzickou kondicí se musíme trvale učit. Dělejte co nejvíce pro prevenci, ale nezapomeňte, že žádná prevence není stoprocentní. Tělo a psychiku si můžete velmi zjednodušeně představit jako počítač. Psychika je program a tělo je ta kovová krabice pod vaším stolem. Sebelepší program nefunguje, jestliže se počítač přehřeje a vyhoří.
Text je ukázkou z připravované knihy psychologa Tomáše Vašáka s názvem Jak se nezbláznit.
