Domnívám se, že je za každé situace vhodnější se s vaším zaměstnavatelem raději dohodnout, než se rozejít ve zlém. Pokud hledáte uplatnění na pozici, kterých je relativně dostatek, je vhodnější podat nejprve výpověď a využít výpovědní lhůtu pro hledání nového zaměstnání. V případě, že je pracovní místo, které hledáte, vysoce odborné či úzce zaměřené, nebála bych se, že váš nový zaměstnavatel nebude přístupný k dohodě o termínu nástupu. Domnívám se, že dva měsíce výpovědní lhůty se dají využít k určitému kompromisu.
Firmy bývají u zmíněných pozic většinou ochotny alespoň jeden měsíc počkat a druhý měsíc již lze využít k externí spolupráci. Externí forma spolupráce vám jednak umožní být s novým zaměstnavatelem v kontaktu (a nenechávat ho tak v nejistotě, zda si svůj úmysl nerozmyslíte), jednak vám pomůže zkrátit dobu, po kterou se budete teprve seznamovat s novým prostředím či technologiemi. Podle toho, jak se zachováte ke svému předchozímu zaměstnavateli, vás zároveň bude vnímat i ten nový.
V praxi se občas setkáváme s takovými praktikami, že někteří zaměstnanci volí k rychlému odchodu různé formy nátlaku. Nevyvíjejí žádné další pracovní aktivity, předstírají nemoci, nebo dokonce naznačují, že mohou zneužít svůj přístup ke strategickým systémům či datům. Takové řešení ale není podle našich zkušeností vhodné. Firmy navíc stále častěji využívají možnost ověřit si před podpisem pracovní smlouvy osobní reference, nebo si vyžádají doporučení od předchozího zaměstnavatele. Písemné pracovní hodnocení je vám váš zaměstnavatel povinen vystavit, pokud ho k tomu vyzvete, nejpozději do 15 dnů od rozvázání pracovního poměru.
ADÉLA HUMLOVÁ, obchodní ředitelka personální společnosti Axios
