Současné právní předpisy nedostatečně chrání zájmy zaměstnanců. Zákoník práce sice v paragrafu 35 odstavci l. stanoví mezi povinnostmi zaměstnavatele i povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy a platit mu mzdu za vykonanou práci, ale neplnění této povinnosti není přímo postihováno žádnou sankcí.
Ostatně dojde-li k situaci, že zaměstnavatel přestane vyplácet mzdy, obvykle je jeho ekonomická situace taková, že uložení a zejména vymáhání nějaké finanční sankce by bylo neúspěšné. Jde-li o přechodný stav, měl by zaměstnanec postupovat uvážlivě a rozhodovat se, zda ukončí pracovní poměr po zvážení situace, zda má možnost získat pracovní místo jinde.
V takovém případě má zaměstnanec možnost požadovat při pozdějším vyplacení mzdy na zaměstnavateli úroky z prodlení. Jestliže se však jedná o dlouhodobou neschopnost zaměstnavatele vyplácet zaměstnancům mzdy, pak má jedinou možnost. Okamžitě zrušit pracovní poměr podle paragrafu 54 odst.l b), jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy do l5 dnů po výplatním termínu.
Takové rozhodnutí musí učinit do jednoho měsíce od výplatního termínu, v němž neobdržel mzdu, nebo ode dne, kdy zaměstnavatel přislíbil závazně (písemně), že mzdu vyplatí a zaměstnanec jeho příslib akceptoval. V tomto případě má zaměstnanec kromě nároku na nevyplacenou mzdu ještě nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za výpovědní dobu (to znamená za dva měsíce).
Dojde-li ke konkursu, musí zaměstnanec uplatnit své nároky u likvidátora podniku a u příslušného soudu. Protože jde o přednostní pohledávku, musí být nároky na vyplacení mezd uspokojeny před ostatními pohledávkami, včetně pohledávek zaměstnavatele vůči státu. Při uplatňování svých nároků na vyplacení mzdy u soudu musí zaměstnanec výši svého nároku vůči zaměstnavateli specifikovat a vyčíslit celkovou výši pohledávky.
Čím dříve v takovém případě zaměstnanec ukončí svůj pracovní poměr, tím lépe, protože nemá-li nové pracovní místo, může se ihned přihlásit na úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání a jeho hmotné zabezpečení se bude vypočítávat z čistého průměrného výdělku dosaženého v rozhodném období, to je v předchozím čtvrtletí.
Ostatně dojde-li k situaci, že zaměstnavatel přestane vyplácet mzdy, obvykle je jeho ekonomická situace taková, že uložení a zejména vymáhání nějaké finanční sankce by bylo neúspěšné. Jde-li o přechodný stav, měl by zaměstnanec postupovat uvážlivě a rozhodovat se, zda ukončí pracovní poměr po zvážení situace, zda má možnost získat pracovní místo jinde.
V takovém případě má zaměstnanec možnost požadovat při pozdějším vyplacení mzdy na zaměstnavateli úroky z prodlení. Jestliže se však jedná o dlouhodobou neschopnost zaměstnavatele vyplácet zaměstnancům mzdy, pak má jedinou možnost. Okamžitě zrušit pracovní poměr podle paragrafu 54 odst.l b), jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy do l5 dnů po výplatním termínu.
Takové rozhodnutí musí učinit do jednoho měsíce od výplatního termínu, v němž neobdržel mzdu, nebo ode dne, kdy zaměstnavatel přislíbil závazně (písemně), že mzdu vyplatí a zaměstnanec jeho příslib akceptoval. V tomto případě má zaměstnanec kromě nároku na nevyplacenou mzdu ještě nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za výpovědní dobu (to znamená za dva měsíce).
Dojde-li ke konkursu, musí zaměstnanec uplatnit své nároky u likvidátora podniku a u příslušného soudu. Protože jde o přednostní pohledávku, musí být nároky na vyplacení mezd uspokojeny před ostatními pohledávkami, včetně pohledávek zaměstnavatele vůči státu. Při uplatňování svých nároků na vyplacení mzdy u soudu musí zaměstnanec výši svého nároku vůči zaměstnavateli specifikovat a vyčíslit celkovou výši pohledávky.
Čím dříve v takovém případě zaměstnanec ukončí svůj pracovní poměr, tím lépe, protože nemá-li nové pracovní místo, může se ihned přihlásit na úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání a jeho hmotné zabezpečení se bude vypočítávat z čistého průměrného výdělku dosaženého v rozhodném období, to je v předchozím čtvrtletí.
