Část pracujících možná přišla o práci a pravidelný příjem a hrozilo, že se dostanou do situace, kdy nebudou schopni splácet své úvěry. Pokud člověk není na tuto situaci zabezpečen a nemá úspory alespoň v hodnotě svých 4 až 6 měsíčních platů, může zažít krušné období.
S aktuální situací už nelze moc dělat, ale člověk by se měl poučit a pokusit se o vyšší připravenost na budoucí podobná období, která se určitě časem opět objeví. Otázkou zůstává jen to, v jaké podobě přijdou a co je vyvolá.
Inflace, tichý nepřítel úspor
V dnešní informační době a nátlaku marketingových oddělení finančních subjektů se člověk snadno ztratí v nabídce finančních instrumentů, které mohou našim osobním financím prospět, ale někdy také uškodit.
Banky lákají na své „výhodné nabídky“ běžných či spořicích účtů. Lidé si však neuvědomují, že inflace ubírá každoročně procentuálně větší část našich úspor, než dokáže kdejaký spořicí účet v aktuální době zúročit.
Spočítejte si, kolik ukrojí inflace z úspor |
Pro ujasnění, spořicí účty nabízejí při nejlepším zhodnocení financí kolem jednoho procenta (spíše méně), zatímco inflace dosahuje aktuálně hodnot lehce nad 3 %, tedy nad tolerančním pásmem ČNB. Z toho vyplývá, že pomocí spořicího účtu střadatel teoreticky ztrácí cca 2 % ročně, které se pravděpodobně budou s aktuálním nastavením ekonomiky a s nadále rostoucí inflací zvyšovat.
Inflace je po celém světě stále častěji skloňována a její výše začíná být alarmující. I přes kvalitně zpracovanou rétoriku členů rady centralních bank se čím dál více ekonomů domnívá, že vyšší inflace nebude pouze dočasná a že může být pro úspory věřitelů opravdovou, déle trvající hrozbou.
Ano, spořicí a běžné účty mají samozřejmě své využití. Z hlediska likvidity je skoro až nutné mít na těchto účtech hotovost alespoň ve výši 2 až 3 měsíčních platů pro případy nouze, poruchy auta či domácích spotřebičů apod.
Šimon Schloff
 |
Existuje ale i efektivnější způsob jak ukládat a zhodnocovat své peníze na budoucí časy a třeba i „kvalitnější“ důchod. Příkladem mohou být podílové fondy, které jsou v dlouhodobém horizontu schopné úročit úspory i daleko nad hodnotou inflace a generovat investorovi zisk.
Podílové fondy porážejí inflaci
Podílové fondy nabízejí širokou škálu možností, do čeho peníze investovat, a navíc ve většině případů zajišťují investorovi dostatečnou diverzifikaci. Ten se může podle své povahy, časového horizontu a vnímání rizika rozhodnout, do jakého typu aktiv a na jakou dobu bude peníze investovat.
Fondy můžeme základním způsobem rozdělit na akciové, dluhopisové, alternativní a smíšené. Jednotlivé fondy lze různě kombinovat jak na základě aktuální tržní situace, tak podle přání a agresivity investora (tedy ochoty podstupovat riziko). Pokud se člověk v tomto odvětví nepohybuje nebo nemá dostatečné informace a zkušenosti, bude ideálním řešením oslovit finančního poradce s dlouhodobou historií a zkušenostmi.
Důležité je mít přehled nad svým finančním rozpočtem a vědět, kolik si můžu jako běžný střadatel měsíčně odložit na budoucí spotřebu. Při výběru fondu je mimo jiné nutné detailně porovnat mezi sebou nabídky a neskočit hned po první, na oko dobře vypadající.
Trendem posledního roku jsou firemní dluhopisy slibující vysoké zhodnocení investice. Ve většině případů se jedná o firmy, jejichž finanční stav takřka zaručuje default a ztrátu investovaných peněz. I v tomto případě je vždy lepší řešení detailně konzultovat možnosti se zkušeným finančním poradcem.
Rizikový faktor: volatilita
Vedle inflace považuji za nutné zmínit také volatilitu, tedy kolísavost jednotlivých aktiv, která na finančních trzích obzvláště v krizových obdobích roste, jak například ukázala i doba covidová. Lze ji vnímat jako riziko, ale také jako příležitost. S profesionálním poradcem ji lze zvládnout, a to zejména pomocí kvalitně sestaveného portfolia a pravidelně investované částky. Právě pravidelně investovaná částka například na měsíční bázi dokáže průměrovat finální nákupní cenu aktiva a volatilitu akciových trhů v dlouhém investičním horizontu takřka vymazat.
V praxi průměrování znamená následující:
Investor měsíčně nakupuje podílový fond za 500 Kč. Jeden měsíc stojí podílová jednotka fondu 50 Kč a investor si pořídí 10 kusů. Druhý měsíc cena podílové jednotky propadne na 10 Kč za podílovou jednotku a investor nakoupí 50 kusů. Dohromady drží investor po dvou měsících 60 ks podílových jednotek fondu a jeho průměrná nákupní cena je 16,67 Kč. Stačí, aby se cena podílové jednotky podívala třetí měsíc nad cenovou hranici 17 Kč a více za jednu podílovou jednotku, a investor je v zisku.
Jedná se samozřejmě o modelový příklad, který přibližuje, jak funguje průměrování. V praxi je nutné do výpočtu začlenit další proměnné jako například poplatky.
Z této jednoduché ukázky je zjevné, že na první pohled kolísavost trhů nemusí znamenat žádnou pohromu, pokud je na ni investor připraven a pravidelně investuje stejnou částku na měsíční bázi a tím průměruje svou kupní cenu.
Kritickým faktorem pro funkčnost této strategie je konzistentnost a emoce na uzdě. Poměrně častým jevem mezi drobnými investory je prodej podílových jednotek v čase, kdy jejich cena výrazněji klesá, a tedy realizace ztráty. Aby było průměrování a pravidelný nákup podílových listů z dlouhodobého hlediska efektivní, je opravdu žádoucí v předem stanovený den/týden/měsíc provést nákup i v případě silnějších propadů cen aktiv.
Otázka tedy zní, proč si tedy nechávat ukousávat inflací těžce vydělané peníze na spořicích účtech, když můžeme v dnešní době poměrně snadno a efektivně investovat do podílových fondů a nechávat tak naše úspory růst?
