Navíc, v rámci dobře myšlených změn, které měly posílit pozici skutečně utiskovaných akcionářů dali legislativci – prostřednictvím nedávné novely obchodního zákoníku – těmto banditům do rukou novou zbraň, která ještě více podpoří jejich nekalé úmysly.
Vezměme si například nové ustanovení regulující vnitropodnikové vztahy. Podle nich musí česká společnost a její majoritní akcionář buď 1) uzavřít „řídící dohodu“ prostřednictvím které souhlasí dceřinná společnost s tím, že bude řízena jejím majoritním akcionářem a nebo 2) své vzájemné vztahy upravit podle zvláštních pravidel. V mnoha případech však řídící dohoda není přijatelná, neboť ukládá majoritnímu akcionáři pokrývat ztráty (jež nejsou kryty) dceřinné společnosti. Přeloženo jinými slovy – majoritní akcionář může snadno zjistit, že nese náklady za špatný ekonomický vývoj společnosti, který je způsobený částečně i aktivním působením problematických minoritních akcionářů.
Při neexistenci řídící dohody ukládají nová pravidla majoritnímu akcionáři povinnost odškodnit dceřinnou společnost za jakoukoli újmu, která by vznikla důsledkem jednání dceřinné společnosti na základě pokynu majoritního akcionáře. Pokud tak neučiní, majoritní akcionář musí odškodnit svojí dceřinnou společnost nebo její minoritní akcionáře za jakoukoliv vzniklou škodu. Jedinou výjimkou je, když majoritní akcionář prokáže, že opatření, která vedla ke škodě by vznikla i péčí řádného hospodáře. Kromě toho za tuto povinnost ručí společně a nerozdílně členové představenstva majoritního akcionáře. Z tohoto důvodu smí minoritní akcionář uplatňovat přímou námitku proti řízení společnosti majoritním akcionářem.
Kromě toho jsou nyní vnitropodnikové smlouvy předmětem ustanovení § 178(11) obchodního zákoníku, který uvádí, že smlouvy, jejichž účelem je zvýhodnění jakéhokoli akcionáře na úkor společnosti nebo jiných akcionářů, jsou neplatné. Není pochyb o tom, vznik tohoto ustanovení byl provázen ušlechtilými úmysly, avšak stačí mít trochu představivosti a hned je vidět jeho možné zneužití. Majoritní akcionář nebo jeho přidružená společnost musí ve vztahu ke své české dceřinné společnosti počítat s možností, že její smlouvy budou čelit velkému množství právních námitek.
Představte si, že jste majoritní akcionář a chcete řídit společnost, aniž byste své rozhodování chtěli přizpůsobovat požadavkům minoritních akcionářů. Zároveň si také musíte uvědomit, že česká legislativa vám nedává právo na odkoupení podílů minoritního akcionáře. Jaké máte za této situace možnosti?
První možností je smluvní převedení veškerých provozních operací na vámi plně vlastněnou dceřinnou společnost. Následovat potom bude likvidace původní mateřské společnosti, kde vlastníte akcie vy a minoritní akcionáři. Toto je však možné pouze za předpokladu, že vlastníte více než 75 procent akcií ve společnosti.
Ani tento přístup směřující k vyvázání se povinností vůči minoritním akcionářům však není zcela bez rizika. Původní mateřská společnost stále ještě vlastní aktiva, které mohou být využity ze strany minoritního akcionáře k boji proti majoritnímu vlastníkovi. Kromě toho se minoritní akcionář může pokusit o zpochybnění platnosti smlouvy. Ta je napadnutelná dle paragrafu 178 obchodního zákoníku, který pojednává o právech akcionářů. V tomto ohledu je rozhodující, zda smlouva upravující převod veškerých provozních operací na dceřinnou společnost je uzavřena s čestným úmyslem.
Druhou možností, jak se fakticky zbavit minoritního akcionáře, je převést aktiva mateřské společnosti na majoritního akcionáře a ukončit fungování společnosti bez likvidace. Veškeré smlouvy a pracovníci jsou na základě smlouvy o převzetí převedeny na majoritního akcionáře a vlastní provozní operace fungují bez přerušení dále. Následně majoritní akcionář musí vyplatit ostatní akcionáře na základě rozhodnutí soudního znalce. Tento způsob je však možný pouze u společností, které mají podíl vyšší než 90 procent a zároveň jejich sídlo se nachází na území ČR.
Hlavní výhoda této operace spočívá v mnohem nižších právech minoritních akcionářů na soudní odvolání v porovnání s prvním způsobem. Kupříkladu ani nedostatečné vyplacení minoritních akcionářů nezadává možnost zpochybnit platnost smlouvy jako tomu bylo v prvním případě.
Ani jeden ze způsobů nefunguje jako univerzální nástroj ke zbavení se minoritních akcionářů a jejich případné použití si bezesporu vyžádá rozsáhlé finanční i administrativní náklady. Na každý pád však nabízí majoritním akcionářům, kteří nejsou ochotni dále tolerovat neúnosné požadavky minoritních akcionářů, možnost tuto situaci řešit.
Originál v anglickém jazyce si můžete přečíst na stránkách PBJ zde.
Chcete-li pravidelně využívat informace od Prague Business Journal, klikněte zde.
 |
