Pro Američana platební karta rovná se kreditka. Debetní karty existují, ale nejsou zdaleka tak rozšířené jako v našich končinách.
Kartou lze v USA platit téměř vše včetně minimálních položek. A nikomu to nepřijde divné, spíš naopak.
Kartu zákazník protahuje sám terminálem
Jedním z nejpodstatnějších rozdílů při placení u amerických pokladen jsou terminály. Místo našich obvyklých s klávesnicí pro zadání pinu to jsou malé obrazovky s dotykovým perem. Karty se do nich nestrkají, ale protahují. A vše si dělá zákazník sám.
Postup je prostý, ale našinec může být zpočátku překvapený. Pokladní zboží namarkuje, vy vezmete kartu a bokem terminálu ji protáhnete. Za určitých okolností, zde se situace liší obchodník od obchodníka, už nemusíte vůbec nic dělat. Žádné piny ani podpisy nejsou vyžadovány. Pokud se na displeji objeví "schváleno", vezmete kartu a zboží a jdete.
Platební terminál Verifone MX870, který se používá v USA.
V některých případech se budete muset podepsat dotykovým perem na displej a podpis potvrdit. Obsluha opět vaši kartu chtít nebude, vše proběhne automaticky. V poslední době se však občas stává, že pokladní chce vaši kartu vidět a s ní i doklad totožnosti, což je v USA v drtivé většině řidičský průkaz a obsluha bude spokojena i s tím českým.
S českou debetní kartou můžete narazit
Vše výše uvedené platí, pokud použijete českou kreditní kartu. S debetní je to složitější. Buď to terminál nebude vůbec řešit a bude ji považovat za kreditní kartu a vše proběhne výše uvedeným postupem. Někdy se stane, že terminál se vás zeptá, zda je karta kreditní či debetní (dělají to i některé bankomaty). Pokud zvolíte po pravdě, že je to karta debetní, může po vás chtít PIN. Ten se zadává na virtuální klávesnici dotykovým perem.
Přehledně: |
Ale pozor, někdy ani při správném zadání pinu terminál platbu nepotvrdí. Samotný prodavač vás potom vyzve, ať kartu označíte za kreditní a vše bude v pořádku. Všeobecně platí, že s českými platebními kartami nebudete mít na terminálech amerických obchodů žádné potíže a zaplatíte bez problémů. To platí pro embosované karty (s vystouplým reliéfem), s elektronickými už problém mít můžete.
Neembosované elektronické karty například neberou autopůjčovny nebo hotely. Nejlepší variantou je embosovaná kreditní karta, ale bez problémů fungují i embosované debetní karty českých bank. Jen občas se pro obchodníky budou tvářit jako kreditky. To samé platí i pro bankomaty.
Pozor na zúčtování v českých korunách
Při platbě v USA dnes velmi často narazíte na situaci, kdy vám při placení terminál nabídne možnost zúčtování platby v českých korunách – stačí platbu potvrdit. To ale není příliš výhodné, zaplatíte konverzní poplatek okolo tří procent. Na stejný problém dnes můžete narazit i v Evropě, třeba v sousedním Polsku. Čtěte o možných problémech s platbami.
Buďte tedy při placení pozorní a pokud terminál podobnou nabídku zobrazí, musíte stisknout červené tlačítko NE, pak platba proběhne standardně v USD s konverzním kurzem vaší banky a bez poplatku. Opět na stejnou situaci můžete narazit i u bankomatu.
Prakticky jediným místem, kde můžete narazit s placením tuzemskou kartou, jsou benzínové pumpy. Ty v USA v drtivé většině fungují tak, že před tankováním musíte zaplatit. Buď použijete kartu přímo na stojanu, nebo půjdete zaplatit obsluze. A právě se stojany je problém. Pokud máte debetní kartu, stojan se opět zeptá, zda je karta kreditní, nebo debetní. V druhém případě vás vyzve k zadání PIN, ale platba v drtivé většině případů neprojde.
Pokud zvolíte, že je karta kreditní (a fakticky i může být), tak stojan chce zadat vaše poštovní směrovací číslo. Jenže to nefunguje. České to nezná a když zkusíte nějaké místní, platba také neprojde. Občas se zaplatit podaří, ale většinou nikoliv. Pak musíte za obsluhou a buď složíte depozit v hotovosti, nebo si obsluha ručně na terminálu vaši kartu autorizuje.
Velké bankovky jsou mnohde podezřelé
Při placení v hotovosti překvapí, že bankovky vyšších hodnot (50 a 100 USD) si bude obsluha pečlivě prohlížet. Navíc, mnohde takto velké bankovky ani neberou. Třeba ve fastfoodech ve večerních a nočních hodinách většinou neakceptují větší bankovky než dvacetidolarovky, což je obvykle i jasně napsáno na pokladně. V praxi s tím tak velký problém není, ale můžete narazit.
A když už jsme u fastfoodů, pokud vám obsluha vrátí jen papírové bankovky a už ne mince, porozhlédněte se okolo, na mince tam budou mít výdejní automat. V praxi je nejvyšší mincí čtvrtdolar, který se hodí do parkovacích automatů. Drobné využijete i při platbě mýta, jinak je většinou lepší platit kartou.
Mimochodem, mince jsou v USA spíš na obtíž. Především nejmenší nikláky se vám budou v kapse hromadit raketovou rychlostí a v praxi je neudáte. Drobné mince sbírají automaty v samoobsluhách s potravinami. Ale na papírové bankovky vám je nerozmění. Můžete si vybrat mezi darováním drobných na dobročinné účely, případně dostanete kupon na slevu.
Cena zboží vyjma paliva je uváděna bez DPH
Americkým specifikem je obdoba naší DPH, která se jmenuje Sales Tax. Její výše se liší nejen stát od státu, ale klidně město od města. Třeba v Honolulu se k ní připočítává příspěvek na místní MHD, takže místo obvyklých čtyř procent na Havaji zaplatíte na ostrově Oahu 4,75 procenta.
To by v principu nevadilo, ale pro nás je nezvyklé, že daň není u zboží uváděna (vyjma ceny paliva), naúčtují vám ji až na pokladně k celému účtu. S tím je potřeba počítat, třeba když budete chtít utratit poslední drobné. Jelikož se výše daně většinou pohybuje od 4 do 10 procent a existují i státy s nulovou daní, tak třeba u potravin je její výše minimální. Ale třeba u elektroniky a dražšího zboží je dobré si daň přičíst a ověřit, zda se nákup stále vyplatí.
Účty mohou naopak snížit v USA populární kupony. Najdete je v novinách, na letácích nebo je dostanete k předchozímu nákupu. Účtenky si tedy raději vždy pořádně prohlédněte, příště můžete ušetřit. A pokud se vám nebude zdát, že v mnohých samoobsluhách s potravinami mají u většiny zboží dvojí ceny, které se často velmi výrazně liší, tak klidně počítejte s těmi nižšími. Jen si před nákupem zajděte na informace a nechte si vystavit klubovou kartu. Udělají vám ji na počkání a velmi ochotně. Případně nahlaste při placení, že chcete klubovou kartu, a vystaví vám ji přímo pokladní a ceny upraví. Někdy je to plastová kartička, jindy jen číslo na účtence. Pak si ho schovejte pro příští nákup. Podrobný návod na výhodné nákupy v USA čtěte zde.
