První léta vlády tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, tehdy v roce 2003 ještě jako premiéra, byla pro turecké hospodářství báječná. Hrubý domácí produkt rostl dvouciferným tempem, vláda držela inflaci na uzdě a země se stala miláčkem zahraničních investorů. Teď je všechno naopak. Nezaměstnanost je nejvyšší za posledních sedm let, inflace je dvojnásobná oproti cílům turecké centrální banky a Erdogan navíc odrazuje turisty ze západní Evropy svými nevybíravými řečmi.
Razítko na čím dál zjevnější potíže turecké ekonomiky dala minulý týden ratingová agentura Moody’s, když úvěrové hodnocení země přesunula do kategorie rizikových.
„Růst ve střednědobém výhledu zbrzdí dopady pokračujícího politického i globálního napětí na důvěru spotřebitelů a také silnější vnější tlaky, které vedly k prudkému znehodnocení liry a vysoké inflaci,“ uvedla agentura ve zdůvodnění.
Lira padá dolů
Nic na problémy turecké ekonomiky nepoukazuje víc než oslabující domácí měna. Zatímco na začátku roku 2013 se jeden dolar obchodoval za 1,78 turecké liry, nyní za něj dostanete 3,64 liry.
Kolik tureckých lir bylo za jeden dolar
Dražší americká měna dopadá na průmysl nebo textilní odvětví, které závisí na dovozu surových materiálů. Oděvníci je totiž nakupují právě za dolary. Jenom za loňský rok lira vůči dolaru odepsala 17 procent a stala se po argentinském pesu druhou nejméně úspěšnou měnou rozvíjejících se trhů.
S tím souvisí rostoucí ceny na domácím trhu. Březnové zprávy agentury Bloomberg hovoří o meziroční inflaci ve výši 10 procent, která je nejvyšší od jara 2012.
Normálně by to znamenalo, že země bude atraktivnější pro zahraniční investory, zejména ty ze Západu, protože za své peníze toho víc dostanou. Erdoganův styl vládnutí u nich však příliš mnoho pochopení nenachází.
Od nezdařeného puče z léta 2016 Erdogan nařídil konfiskaci 10 miliard dolarů z více než 600 společností. Další stovky firem ukončily činnost a o práci přišly desetitisíce lidí. „Na stole mi leží obchodní návrhy, rád bych s nimi nějak naložil, ale nevím, komu věřit,“ uvedl šéf velké stavební firmy, který si přál zůstat v anonymitě, pro britský list The Financial Times.
Puč poznamenal i společnost Adularya, která si objednala od skupiny Vítkovice stavbu uhelné elektrárny Yunus Emre. Tři členové představenstva skončili ve vazbě.
Pryč od Evropy, vítej, Putine
Nepříjemné je, že propad postihl většinu sektorů turecké ekonomiky. Zatímco hrubý domácí produkt se ve třetím čtvrtletí minulého roku (což jsou zatím poslední dostupná data) snížil meziročně o 1,8 procenta, zemědělství kleslo o 7,7 procenta, průmysl o 1,4 procenta, a služby dokonce o 8,4 procenta.
Vývoj tureckého HDP a vývoj nezaměstnanosti v Turecku
K posledně jmenovaným přitom patří pro Turecko významný turistický ruch. Počet návštěvníků země loni klesl o 30 procent na 25,4 milionu. Odrazují je přitom jak množící se teroristické útoky, tak Erdoganovy výroky směrem k Nizozemsku a Německu.
Dobré vztahy se zeměmi Evropské unie byly přitom jedním z hnacích motorů Erdoganových tučných let. Turecký vývoz do Unie v letech 2003 až 2008 stoupl o více než 300 procent. Od té doby sice narostl o pouhých sedm procent, ale Evropa zůstává hlavním obchodním partnerem Turecké republiky. „Čtyřicet procent tureckého vývozu putuje do Evropy,“ upozorňuje turecký ekonom Erdal Yalcin pro německý institut Global Economic Dynamics. A největším importérem tureckého zboží je s devítiprocentním podílem Německo.
Ankara se ale nyní začíná poohlížet po ekonomických příležitostech jinde. „Očekáváme, že Rusko zcela upustí od ekonomických sankcí,“ řekl Erdogan po setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Ty Moskva uvalila na Ankaru loni v návaznosti na sestřelení ruského letounu tureckými stíhačkami.
Erdoganovým přáním je, aby se obchodní výměna s Ruskem vyšplhala na 100 miliard dolarů ročně. Cesta k tomu bude hodně dlouhá. Loni obchod mezi oběma zeměmi klesl na 17 z předloňských 38 miliard dolarů.
Nic jiného Erdoganovi nezbývá. Od svého autoritářského stylu, kterým proti sobě otáčí Západ i mezinárodní kapitál, totiž turecký prezident zjevně jen tak ustoupit nehodlá. V dubnu zemi čeká referendum, které má ještě více posílit pravomoci prezidenta. Očekává se, že Turci Recepa Tayyipa Erdogana podpoří. Podle ekonomů to však pro tamní hospodářství neznamená příliš mnoho dobrého.
