Mezi Smart City a Mordorem: tzv. čtvrtá průmyslová revoluce je jenom snahou o návrat k jakési odrůdě feudalismu. V ní jsme se od sloganu „náš zákazník, náš pán“ dostali až k variaci „náš zákazník, naše surovina“, píše ve svém komentáři pro MF DNES politolog Petr Robejšek.
Obraz Fighting Temeraire vlečená k poslednímu kotvišti namaloval v roce 1839 anglický romantický malíř J. M. W. Turner. V teplé záři zapadajícího slunce na něm vidíme kolový parníček táhnoucí k sešrotování obrovskou plachetnici s 98 děly. Síla a rychlost parní lodi byly pro Turnera symbolem lidského génia a blahodárného působení techniky, milník na cestě ke zlepšení života lidí a oslava pokroku.
Technika však má i svou odvrácenou tvář. Historie vynálezů nás učí, že vždy patří bohatým, kteří je nasazují, aby na tom vydělali. Poprvé se to ukázalo osmdesát let před vznikem Turnerova obrazu. V roce 1760 zjistili britští textilní fabrikanti, že nejsou konkurenceschopní, protože svým dělníkům musejí platit vyšší mzdy než ve Francii – a proto je nahradili stroji.
V éře nadbytku postrádá ekonomický růst společenský smysl a proveditelnost. Proto nás technické inovace před sebou ženou do zkázy.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
