Lidl je po svém nástupu v USA o devět procent levnější než Wal-Mart, zjistili analytici globální investiční společnosti Jefferies. Při výzkumu porovnávali cenu 20 nakoupených produktů v obou řetězcích.
Zároveň zkoumali obchodní chování Lidlu po jeho expanzi do Velké Británie v roce 2009. Tam řetězec postupně vyprovokoval několik velkých supermarketů k cenovým válkám. Podobnou situaci nyní očekávají analytici i v USA.
Podle webu Business Insider je jedním z důvodů, proč Lidl válcuje konkurenci svými cenami, systém privátních značek. Produktů vyrobených speciálně pro společnost Lidl je totiž v regálech zhruba 90 %.
Dohled nad vlastními výrobky
Firma tak nemusí odvádět žádné poplatky zprostředkovatelům, navíc si sama může hlídat výrobní náklady a stanovovat si svou vlastní cenu. Takovou možnost řetězce prodávající běžné firemní a globální značky nemají.
Lidl chce otřást Amerikou. Budeme levnější až o polovinu, láká zákazníky |
Lidl navíc podle analytiků upřednostňuje především produkty denní spotřeby, jako je například pečivo, cereálie či džusy. „Sortiment je omezen na rychloobrátkové zboží. To znamená, že nemusí držet tolik peněz v zásobách,“ řekl pro Business Insider Mike Puglia, ředitel divize maloobchodních firem Kantar Retail.
Od klasických supermarketů se podle analýzy Lidl liší hned v několika věcech. Nabízí například většinu svých výrobků v původních krabicích a obalech, ve kterých byl produkt dodán. Zboží si tak zákazníci mnohdy sami berou z krabic na paletách. To urychluje celkový proces vyskladňování a vyžaduje méně pracovní síly.
Nízkonákladová prodejna, levné produkty
Své zaměstnance má navíc firma vyškolené tak, aby mohli pracovat v různých částech obchodu - jak na kase, tak ve skladu. „To má za výsledek flexibilnější a efektivnější personální obsazení,“ řekl Puglia. Počet zaměstnanců navíc obchod drží na minimální potřebné hranici. K mnoha úkonům využívá Lidl moderní automatické technologie.
Náklady však řetězec šetří i jinak. Prakticky všude, kde může, protože veškeré neefektivní věci se pak projeví na rostoucí ceně produktu. Většina prodejen má například jednu ze stěn celou prosklenou. Snaží se tak využívat denní světlo a tím ušetřit výdaje za osvětlení.
Od běžných amerických obchodů se Lidl liší i velikostí prodejen. Se svými v průměru 2 000 metry čtverečními a šesti uličkami je zhruba čtyřikrát menší.
Řetězec také hodně ušetří díky své omezené nabídce zboží. „V Lidlu je
obrovské množství produktů ale limitovaný výběr druhů,“ řekl analytik maloobchodů Scott Mushkin. Všiml si, že v prodejně jsou například pouze dva druhy hořčice - jedna běžná značka a jedna privátní. Při objednávání většího množství výrobků jedné značky tak může Lidl od dodavatele získat výhodnější cenu.
Na americkém území měl řetězec premiéru letos 15. června. Do roka má společnost v plánu otevřít zhruba sto obchodů, v následujících letech se má číslo vyšplhat až na 600.
Invaze německých maloobchodních značek na americké území však nekončí. Konkurenční Aldi, které působí na území Spojených státu již od roku 1976 plánuje obrovskou expanzi. Do pěti let chce zvýšit počet svých prodejen z 1 600 na 2 500. Do expanze hodlá investovat 3,4 miliardy dolarů, což je zhruba 80 miliard korun.
