Evropská unie si všimla toho, že poslední zásadní dokument o autorském právu pochází z doby, kdy byl internet pomalý, Google malá firma a zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg chodil na střední školu. Tento zákon logicky neřešil problematiku sdílení autorského obsahu v digitálním věku a už vůbec nepočítal s tím, že by někdo mohl vydělávat na práci druhého, a přitom za ni neplatit.
V Bruselu proto vznikl návrh celoevropské směrnice, která vydavatelům psaného slova přiznává podobná práva jako filmařům či hudebníkům. Klíčový dokument ve většině bodů nikomu příliš nevadí. Jenže na určité věci existují nesmiřitelné pohledy, kvůli kterým se na internetu i v kuloárech vedou vášnivé rozmíšky.
Kdo koho živí
Kupecké počty mohlo by se zdát. Jenže pokud někdo vydělává peníze díky práci, kterou neodvedl, měl by za ni alespoň částečně zaplatit. O tom přece není sporu. Bohužel, ne vždy to dnes platí.
Dejme tomu, že na internetu hledáme článek s výsledky fotbalového klání Slavie se Spartou. Facebook ani Google celý obsah článku neukáže, pouze na něj pošle náhled a dodá odkaz. Čtenář se k informacím dostane až poté, co proklikem navštíví stránku tvůrce, který do něj investoval čas, energii a peníze. Tvůrce článku následně zinkasuje peníze za reklamu, která ho částečně živí.
Brusel pod palbou gigantů ze Silicon Valley. Nechtějí platit za obsah na internetu |
Anebo také ne. V éře přemíry dat mnohým lidem stačí kusý náhled s titulkem, obrázkem a výňatkem úvodního textu. Po detailech již nejdou. Vydavatel však musel zaplatit reportéra a fotografa a teď na článku nevydělá nic. Technologická firma si přitom k odkazu nabalí reklamu a zinkasuje za to peníze.
Velcí internetoví hráči mohou říci (a říkají), že se čtenář na stránku o fotbale dostal jen díky nim, a vydavatel může být ještě rád. V extrémním případě by ho ze své platformy mohli také vyřadit. Existují pro to již precedenty. V Německu zástupce tamních vydavatelů tiskovin usiloval o zpoplatnění odkazů ve vyhledávačích. Když Google odmítl ustoupit a pohrozil, že nebude příslušná média odkazovat, vydavatelé ustoupili a svých požadavků vůči Googlu se vzdali. Také proto se nyní problematika autorského práva řeší na celoevropské úrovni – i země jako Německo je proti internetovým gigantům slabá.
Cílem je, aby technologičtí giganti za publikování cizího obsahu jeho tvůrcům něco zaplatili. Jak a kolik, to určí národní parlamenty po dialogu s Bruselem. Bez evropské směrnice, která chce pravidla hry narovnat, to však nepůjde.
Jenom pro představu – Google zaplatil podle účetní uzávěrky tuzemské pobočky v Česku za rok 2017 daně ve výši 8,2 milionu korun. Roční výnosy Googlu z Česka se přitom odhadují na 4 až 6 miliard korun, ty se však registrují v Irsku. Tuto politiku uplatňují obdobně velké technologické společnosti všude, kde jim to legislativa dovolí. Celkové zisky Facebooku a Googlu za loňský rok: 16 a 12,7 miliardy dolarů.
V číslech se promítá i to, že technologické platformy rády pasou na obsahu mediálních domů. Samy přitom žádné novináře nezaměstnávají.
Přednedávnem na to v komentáři upozornil i známý zpravodaj Sammy Ketz, který již několik desetiletí mapuje dění na válečných frontách. A jeho text podepsala stovka cenami ověnčených novinářů.
Podle nich rostou náklady na zpravodajskou práci jako takovou. Podobnou měrou se ale snižují stavy těch, kteří danou problematiku pokrývají, protože zisky za zprávy z těchto míst shrábnou internetové platformy a náklady nesou vydavatelé.
Lehko si domyslet, jak by asi vypadala reportáž z válkou zmítané země, kterou by na internetu publikovala ta, či ona strana konfliktu. Byla by ideologicky jednostranná.
Osobně budu věřit zkušenému novináři, za kterým stojí roky výsledků, a vydavatelstvím, která si práci svých lidí prověřují.
V tomto světle je více než úsměvné, když velké internetové firmy volají po větší společenské zodpovědnosti. O farizejství Silicon Valley hovoří i nedávný výrok šéfky pro zpravodajský obsah Facebooku Campbell Brownové. Ta měla na schůzce v Sydney skupině představitelů mediálních společností říct, „že mají možnost spolupracovat, v opačném případě to bude během několika let vypadat, jako když někdo drží ruce umírajícího v hospicu“.
Příliš dlouhá debata
Debata o podobě návrhu evropské směrnice, která se týká autorského práva na jednotném digitálním trhu, se vleče již měsíce. Europoslanci její poslední verzi začátkem léta ve Štrasburku těsnou většinou nepodpořili. Zákon se proto na plenární zasedání vrací příští středu, kdy o jeho nové podobě budou politici opět hlasovat.
Každý klíčový dokument bude vždy obsahovat nějaké sporné body. Těch je i v případě autorského práva několik. Stejně tak platí, že každá zainteresovaná strana si bude vždy hájit svoje zájmy, ať už finanční, nebo hodnotové.
Technologické společnosti vynaložily v uplynulých měsících mnohamilionové prostředky na to, aby veřejnost i evropské politiky přesvědčily o své pravdě. Existují však principy, které s námi budou i po éře internetových gigantů. Jedním z nich je snaha být férový vůči ostatním.
