Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Turisty nemá kdo obsluhovat. Evropské destinace shání stovky tisíc brigádníků

  • 253
Německo a Rakousko se potýkají s masivním nedostatkem sezónních pracovníků. Ve velkém se proto obracejí na brigádníky ze zahraničí, které lákají na vysoké mzdy. Na letní brigádě si zde studenti mohou vydělat až 10 eur čistého na hodinu (256 Kč). Značné personální potíže hlásí před sezonou i Chorvatsko.

Je neděle, polovina června. Za normálních okolností jsou dvě dobře zásobené pekárny v centru desetitisícového turistického města uprostřed Bavorského lesa zaplněné lidmi. 

Česká rodina na výletě si tady chce kolem čtvrté hodiny odpoledne dát čerstvou svačinu. Jenže je zavřeno. Důvod? Nemá kdo obsluhovat. Podobná situace přitom nebude v následujících měsících žádnou výjimkou.

Sezonní pracovníci tu chybějí ve velkém, podle údajů spolkového pracovního úřadu hlásili podnikatelé a firmy v květnu na 792 tisíc volných míst. V roce 2016 sháněli zhruba o 136 tisíc lidí méně.

Jen samotné Bavorsko, jedna z ekonomicky nejsilnějších a nejstabilnějších spolkových zemí, shání téměř 128 tisíc pracovníků, chybějí především v dopravě, logistice, ve stavebnictví, v lesnictví i v oblasti cestovního ruchu.

Velké německé firmy, o jejichž profit se starají hlavně letní měsíce, na svých internetových stránkách nabízejí řadu volných brigádnických míst. A to navzdory tomu, že sezona s tisíci návštěvníky denně dávno běží.

Například Legoland v bavorském Günzburgu potřebuje na léto okolo jednoho tisíce pracovníků a v tuto chvíli inzeruje na svých internetových stránkách na pětatřicet různých druhů pracovních pozic, které je potřeba obsadit větším množstvím zájemců.

„Potřebuji kuchaře a personál do servisu. A už teď, v letních měsících, hledám lidi pro zimní provoz v období Vánoc. Bohužel, musím už takto dopředu,“ potvrzuje složitou situaci Claus Six, který spoluvlastní a provozuje westernové město Pullman City v jedné z nejnavštěvovanějších oblastí Německa, v Bavorském lese.

Podnik nyní zaměstnává na sezonní práce řadu cizinců. „Mám tady Čechy, Poláky, dokonce i jedenáct lidí z Kyrgyzstánu. Bez sezonních pracovníků ze zahraničí bych mohl firmu okamžitě zavřít,“ přiznává.

Živnostníci to mají ještě těžší

Problém se týká i drobných živnostníků. Tam je situace ještě o něco komplikovanější. Marco Baier provozuje v Bavorském lese občerstvení u jezera Freudensee. Aktuálně má obsazeny čtyři brigádnické pozice. Potřeboval by ale další, protože on i jeho manželka se musí denně aktivně podílet na provozu.

Pokud mu z důvodu nemoci vypadne některý z pracovníků, přestává nápor turistů zvládat. „Největším problémem není najít brigádníky, ale je velmi obtížné najít dobré a spolehlivé pracovníky. Přátelské, pracovité a klientsky orientované,“ vysvětluje situaci Baier.

„Velmi rád a hned bych přijal i studenty z Česka. Samozřejmě cizinci vykonávají práci za stejných podmínek jako domácí. Což u nás znamená například deset eur na hodinu čistého,“ uzavírá podnikatel.

Zákonem daný minimální hodinový výdělek činí v současnosti 9,19 eura hrubého. Oficiální hodinová hrubá mzda v oblasti služeb se podle německého statistického úřadu v druhém kvartálu loňského roku pohybovala pro zaměstnance v Bavorsku od 14,62 do 27,57 eura.

S obdobným problémem se potýká i Rakousko. Podle spolkového ministerstva práce bylo ke konci května registrováno v celé zemi 82 ­280 volných pracovních pozic, což je téměř o desetinu více než v květnu minulého roku. Rakousko sice vykazuje podstatně vyšší kvótu nezaměstnanosti než třeba Bavorsko a Česko, nicméně i tady zejména v turismu, zemědělství a lesnictví chybějí na letošní léto tisíce zaměstnanců.

Problém s brigádníky, ať už na letní, nebo zimní lyžařskou sezonu, je tedy mnohem větší a začíná silně ovlivňovat chod firem.

„Stávající zaměstnanci musí být produktivnější, musí toho stihnout ve stejném čase více, než kdyby byly obsazeny všechny pozice,“ objasňuje znatelné dopady na podniky Lukas Krösslhuber, šéf turistického sdružení tyrolské oblasti Wilder Kaiser, která patří k nejnavštěvovanějším alpským údolím v zemi.

„Je to zátěž i pro podnikatele. Částečně to dochází tak daleko, že podnikatel musí svou nabídku začít redukovat. Například hotely snižují nabídku jídla z polopenzí pouze na snídaně, protože není dostatek personálu v kuchyni a na servisu,“ dodává Krösslhuber.

„Jestliže zůstanou sezonní pracovní místa neobsazená, může pochopitelně v daném podniku dojít k finančním ztrátám i k snížení celkového obratu,“ doplňuje k situaci Oliver Gumhold z tiskového oddělení spolkového ministerstva práce ve Vídni. Dodává, že pro sezonní pracovníky z třetích zemí v turismu, v zemědělství a v lesnictví navýšilo Rakousko kvóty.

Potíže u moře

Pro Čechy je dovolenkovou destinací číslo jedna Chorvatsko a i u moře platí, že všichni řeší nedostatek personálu.

Chorvatská vláda posiluje možnosti dovozu pracovních sil z nečlenských států EU na některé z 18 tisíc volných míst. „Chybějí servírky, číšníci, prodavači, uklízečky, pokojské, kuchaři, pomocný personál do kuchyní a podobné profese, které jsou úzce navázané na turistickou branži,“ vypočítává tiskové oddělení chorvatského ministerstva práce. Průměrná čistá mzda v odvětví cestovního ruchu se pohybovala v březnu letošního roku na úrovni 5 232 kun, tedy kolem 18 tisíc korun.

Problém se týká ve velkém hotelových společností. „Na přelomu května a června bylo na Istrii i v Dalmácii k vidění množství billboardů, kterými hotelové řetězce masivně lákají potenciální brigádníky,“ říká Natali Munitičová z Chorvatského turistického sdružení v Praze.

Zaměstnanci chybějí i na ostrově Hvar. „Restaurace, kavárny, hotely nemají obsluhu, chybí personál, uklízečky, je jich tu opravdu citelný nedostatek,“ říká Jitka Carić, která se dvacet let pohybuje v oblasti cestovního ruchu na ostrově.

Chorvaté zčásti spoléhají na zahraniční výpomoc, ale také intenzivně a s velkým předstihem aktivují domácí pracovní sílu. „Náborová kampaň začala už v zimě nejen v turistických destinacích, ale i v kontinentální části Chorvatska, a dokonce i v zemích regionu Bosny a Hercegoviny a v Srbsku,“ objasňuje Robert Vindiš, který dlouhodobě žije v Chorvatsku a pracuje v obchodu a v turismu.