Vydavatelé psaného slova doufají, že technologičtí giganti jako Google a Facebook začnou odvádět poplatky za využívání jejich obsahu. Pomoci by jim v tom měla nová směrnice o autorském právu.
Mnoho uživatelů se totiž spokojí s tím, že si na internetu přečtou několik řádků publikovaného článku, které jim vyhledávač ukáže. Ale už se nepodívají přímo ke zdroji, tedy na webovou stránku tvůrce. Příjmy z inzerce tak inkasuje Google nebo Facebook, kdežto autor textu ostrouhá, byť náklady na jeho tvorbu nesl on.
Navrhovaná směrnice autorského zákona by vyhledávače a sociální média zavázala k tomu, aby za využívání části obsahu vydavatelům platili. Kolik, o tom by se rozhodlo na základě celoevropského klíče.
Země Evropské unie se problém pokusily původně řešit na národní úrovni. Například v Německu zástupce tamních vydavatelů tiskovin (VG Media) usiloval o zpoplatnění odkazů ve vyhledávačích. Když Google odmítl ustoupit a pohrozil, že nebude na příslušná média odkazovat vůbec, couvli vydavatelé ze svých požadavků a boj s Googlem vzdali.
Proto se politici snaží prosadit obdobnou iniciativu na celoevropské úrovni. O konečné podobě daného mechanismu by rozhodly členské státy po dialogu s evropskými orgány.
Ať se Google a Facebook podělí s médii o příjmy z reklam, velí europoslanci |
Kdo to všechno smaže
Druhým významným bodem směrnice je vyřešení problému, kdo nese zodpovědnost za autorský obsah zveřejněný na síti. Zdali je to uživatel, který na datová úložiště typu ulož.to a služeb jako YouTube nahraje autorsky chráněné dílo, například videoreportáž, nebo je za něj zodpovědný poskytovatel služby, který na obsahu vydělává.
Poslední podoba směrnice z léta letošního roku počítala s tím, že by nahraný obsah museli provozovatelé služeb kontrolovat. A pokud by zjistili, že došlo k porušení autorských práv, museli by dílo bez prodlení mazat. Dnes tuto zodpovědnost primárně nese uživatel, který obsah na server umístil.
Kritika se na provozovatele datových úložišť snášela kvůli tomu, že díky přístupům na stránky odkazující na ilegálně nahraná autorsky chráněná díla vydělávaly na prodeji internetové reklamy.
Odpůrci tohoto článku směrnice tvrdí, že princip povinného kontrolování obsahu by narušil neutralitu globální informační sítě. Směrnice totiž počítá s tím, že by poskytovatelé datových úložišť pro toto sledování a odstraňování používali automatizované filtry, které by samy rozhodovaly o závadnosti obsahu. To považují za cenzuru.
40 tisíc emailů
S blížícím se hlasováním se stupňuje kampaň příznivců i odpůrců navrhované legislativy. Ve hře je totiž hodně peněz. Neoficiální odhady hovoří minimálně o desítkách milionů eur prodané reklamy, které skončí na účtech nadnárodních technologických firem.
Například francouzská europoslankyně Virginie Rozierová pro agenturu AFP uvedla, že obdobně silný tlak ze strany zájmových skupin „může srovnat snad jen se zbrojním průmyslem“. Dodala, že digitální společnosti využívají své prostředky k vytváření „rádobyobčanských kampaní“.
Vzpomíná přitom na 40 tisíc e-mailů proti směrnici, které obdržela na začátku léta krátce před jednáním výboru pro právní záležitosti EU. Obdobné zkušenosti mají i další evropští zákonodárci, kteří hromadné posílání e-mailů považují za nepřiměřený tlak.
Odpůrci směrnice však takovou kritiku odmítají. „Je to jediný způsob, jak se k europoslancům dostat. Co máme dělat? Poslat jim papírek s poznámkou?“ řekla Caroline de Cooková z neziskové organizace Copyright for Creativity (C4C). Ta se v také podílela na hromadném zasílání zpráv, které europoslance přesvědčovaly o nepřiměřenosti směrnice.
Caroline de Cooková zároveň přiznala, že jí vedená iniciativa je částečně financována lobbistickou organizací Computer and Communications Industry Association, která hájí zájmy technologických firem. Doplnila, že mezi klienty jí vedené PR agentury patří i společnost Google. C4C mezitím začala minulý týden znovu obesílat evropské zákonodárce.
Lobbuje se však i za podporu mediálních domů. Na stranu vydavatelů se nedávno postavil bývalý člen The Beatles Paul McCartney. Ten v dopise europoslancům uvedl, že některé internetové platformy odmítají umělcům poskytovat kompenzaci za jejich práci, zatímco ji „využívají ke svým ziskům“.
