Žijí také v moři, stejně jako divocí lososi, ale ne volně, nýbrž v uzavřených sádkách, o potravu se nemusí starat, dostávají pravidelné přísuny granulí. Jejich životní prostor se omezuje na několik krychlových metrů, z něhož se za celý život nedostanou, natož aby se vydali do řeky.
Není divu, že se průmyslové chovy ryb staly cílem kritiky. Výhrad se na jejich adresu v minulosti sešlo víc než dost. Ryby trpí, jsou nadopované antibiotiky, aby se předešlo nemocem, které se v tak těsném prostoru snadno šíří. Ryby unikají z klecí a šíří parazity mezi ostatní živočichy, tím ohrožují celý mořský ekosystém. Takovými argumenty útočí ochránci životního prostředí proti farmovým chovům.
Nepřipomíná to tak trochu boj proti klecovým chovům drůbeže? A srovnání je skutečně na místě. Rozdíl mezi divokým a chovaným lososem je stejný jako mezi brojlerem a slepicí na dvorku. Daň za to, že chceme mít levné potraviny.
Pozor na ryby z Baltu
Rána pro evropské farmové chovy přišla před třemi lety, když seriózní americký časopis Science přinesl výsledky americké studie. Ta říkala, že maso chovných lososů z Evropy má výrazně vyšší podíl škodlivin než maso volně žijících lososů. Na svědomí to má údajně právě krmivo, které se rybám na farmách servíruje. Obsahuje velké množství dioxinů a polychlorovaných bifenylů (PCB).
Evropský úřad pro potraviny EFSA však tento názor nesdílí. Prohlásil, že z hlediska kontaminantů není v současné době právě s ohledem na přijatá opatření rozdíl mezi rybami volně žijícími a rybami chovanými na farmách. Naopak, při farmovém chovu lze spíše ovlivnit množství škodlivin v rybách a minimalizovat tak riziko.
Ryby z farmových chovů by se tedy neměly vyškrtnout z jídelníčku, protože obsahují látky důležité pro lidské zdraví. Evropský úřad pro potraviny doporučuje konzumovat jednu až dvě porce ryb týdně. Zároveň však varuje před určitými druhy, které by mohly obsahovat větší množství škodlivin.
A přímo doporučuje vyhnout se tučným rybám z Baltu. Sledi z Baltského moře jsou totiž podle studií EFSA 3,5krát a lososi pětkrát více kontaminovaní než stejné druhy z jiných oblastí.
"Ve skandinávských zemích jdou dokonce tak daleko, že doporučují těhotným ženám, aby nejedly ryby častěji než jednou týdně," říká profesorka Jana Hajšlová z Vysoké školy chemicko-technologické.
"U nás je ale spotřeba ryb relativně velmi nízká. Ryby jsou přitom zdrojem velmi cenných nenasycených mastných kyselin, které udržují cholesterol v krvi na nízké úrovni, a tím chrání srdce a cévy. Takže se obecně má za to, že přínos konzumace ryb převyšuje rizika spojená s případným příjmem škodlivin."
A tak se doporučení Státního zdravotního ústavu omezuje na varování před rybami, které by mohly obsahovat velké množství rtuti. Je to především žralok a mečoun, ale i maso velkých sladkovodních dravých ryb, jako je štika, candát či bolen, ale i tuňák. Neměly by je jíst těhotné ženy.
Místo ryb granule
Jisté je, že veškerá kritika na umělý chov vedla k tomu, že se podmínky na lososích farmách v poslední době podstatně zlepšily. Chovatelé brzy zjistili, že se špatné podmínky v sádkách projeví negativně na zdravotním stavu ryb, ten má zase vliv na kvalitu masa a ta zase ovlivňuje jejich zisky.
Dnes je málokterá průmyslová výroba pod tak přísnou kontrolou jako farmový chov mořských živočichů.
Změnilo se i složení krmiva. Už se do něj nepřidávají masokostní, ale pouze rybí moučky, rybí tuk, obiloviny, minerální látky, vitaminy a přírodní barviva. I ta byla omezena na nezbytné množství, bez karotenů by však maso farmového lososa nemělo typickou lososovou barvu, kterou v moři získává ze své přirozené potravy -ze skořápek korýšů.
