Dnes vám přinášíme třetí a poslední pokračování povídky americkéhospiso vatele Kurta Vonneguta Tabatěrka z Bagomba, která vyjde ve stejnojmenné knize, již vydá nakladatelství Argo. Zítra přineseme ukázku z povídky Na útěku.
"Majora Lairda," řekl Laird. "Brej den," řekl Stevie. "Jak to, že na sobě nemáte uniformu, když jste major?" "Jsem v záloze," řekl Laird. Chlapcův upřímný, neuctivý a neromantický pohled ho vystrašil. "Máte hezkýho synka." "Jo tak," řekl Stevie. "Záložák." Všiml si tabatěrky a zvedl ji."Stevie," řekla Amy. "Hned to polož. Je to moje nová cennost a nechci, aby byla hned rozbitá jako všechno ostatní. Polož to." "Jo, dobře, dobře," řekl Stevie. Položil tabatěrku s přehnanou opatrností zpátky na prádelník. "Nevěděl jsem, že je to takovej poklad." "Major Laird ji přivezl až z Bagomba," řekla Amy. "Z Bagomba v Japonsku?" řekl Stevie. "Z Cejlonu," řekl Harry. "Bagombo je na Cejlonu." "Tak proč má ta skříňka na spodku nálepku 'Made in Japan'?" Laird zbledl. "Exportujou svý výrobky do Japonska a tam se pak prodávaj," řekl. "Vidíš, Stevie?" řekla Amy. "Dneska jsi se něco dozvěděl." "Tak proč tam teda není nálepka 'Made in Cejlon'?" nedal se Stevie. "Orientální myšlení funguje úplně opačně než naše," řekl Harry. "Přesně tak," řekl Laird. "V tý jedný větě jste trefně vyhmát ducha Orientu, Harry." "Oni posílaj tyhle věcičky do Japonska až zAfriky?" zeptal se Stevie. Lairda přepadly hrůzné pochyby. Před očima mu začala vířit mapa světa, kontinenty se třepotaly a měnily tvar a mezi nimi všelijak proplouval ostrov jménem Cejlon. Jen dva body zůstávaly na místě, a to byly Stevieho pronikavě modré oči. "Já vždycky myslela, že Cejlon leží u Indie," řekla Amy. "To je z ajímavé, ale čím usilovněji se člověk snaží vzpomenout si na něco, co kdysi věděl docela jistě, tím míň je si jistý v kramflecích," řekl Harry. "Teď se mi znějakého důvodu Cejlon plete s Madagaskarem." "A mně zase se Sumatrou a Borneem," řekla Amy. "To máme ztoho, že jen věčně sedíme doma." Teď se v Lairdově znepokojené mysli vznášely již čtyři ostrovy."Takže jak to je, Eddie?" řekla Amy. "Kde leží Cejlon?" "Je to ostrov u africkýho pobřeží," řekl Stevie rozhodně. "Měli jsme to v zemáku." Laird se rozhlédl po místnosti a viděl pochyby ve tvářích všech přítomných kromě Stevieho. Odkašlal si. "Kluk má pravdu," zachraptěl. "Přinesu atlas a ukážu vám to," řekl Stevie a s hrdostí vyběhl po schodech nahoru. Laird se zvedl. Musel na to vynaložit všechny síly. "Musím běžet." "Tak brzy?" řekl Harry. "No, přeju vám, abyste našel co největší uranová ložiska." Vyhnul se manželčině pohledu. "Dal bych za to svou pravou ruku, kdybych mohl jet s vámi." "Možná jednou, až děti vyrostou," řekla Amy, "a zbyde v nás ještě kapka mladické síly, tak New York, Paříž a všechna ta ostatní exotická místa navštívíme - a do Bagomba odejdeme na odpočinek." "To doufám," řekl Laird. Vypadl ze dveří a spěchal po chodníčku, jenž se mu nyní zdál nekonečný, na ulici k čekajícímu taxíku. "Jedeme," řekl řidiči. "Něco na vás křičej," řekl taxikář a stáhl okno, aby Laird slyšel."Poslyšte, majore!" křičel Stevie. "Máma měla pravdu. My to měli popletený. Cejlon fakticky leží u Indie." Rodina, jejíž soudržnost se ještě před krátkou chvilkou zmítala v troskách, stála opět sjednocená na schůdcích před dveřmi a šťastně se usmívala. "Pila!" zahalekal Harry vesele. "Siba tu beng-beng! Libin hru dona steek!" "Toli!" odpověděla mu Amy. "Paka sán nebul roka ta! Si note loni džin ta tonik!" Taxík se odlepil od chodníku. Když se pozdě večer vrátil Laird do svého hotelového pokoje, zavolal meziměstsky své druhé ženě Selmě do malého domku v Levittonu na Long Islandu ve státě New York, daleko, daleko od místa, kde právě přebýval. "Už se zlepšil Arthur v tom čtení, Selmo?" zeptal se. "Učitelka říká, že není hloupej, že je jen línej," řekla Selma. "Říká, že dokáže látku vždycky dohnat, když na to má ovšem náladu." "Až přijedu domů, tak si s ním promluvím," řekl Laird. "A dvojčata? Nechaj tě vůbec vyspat?" "No, když se na to díváš tak, že vždycky zvládnu obě mrňata naráz, tak to není tak zlý." Selma si hlasitě zívla. "Co tvá obchodní cesta. Dobrý?" "Vzpomínáš si, jak říkali, že v Dubuque smažený brambůrky neprodám ani náhodou?" "Jo, vzpomínám." "No, tak se pěkně pletli. Já je totiž prodal," řekl Laird. "V tomhle okrese udělám terno. Lidi se tu uchroupou k smrti.""Poslyš-"Selmazaváhala."Budeš jí volat, Eddie?" "Ne-e," řekl Laird. "K čemu otvírat starý hroby?" "A to tě ani nezajímá, co se s ní stalo?" "Ani trochu. Vždyť jsme se vlastně ani neznali. Lidi se měněj, víš? Lidi se měněj." Laird luskl prsty. "Jo, málem bych zapomněl. Jak dopadla Dawn? Co říkal zubař?" Selma si povzdechla. "Bude potřebovat rovnátka." "Tak jí je kup, Selmo. Uzavírám jeden kšeft za druhým. Konečně si začneme žít. Koupil jsem si novej oblek." "Vždyť už bylo taky načase," řekla Selma. "Potřebovals ho už dávno. Sluší ti?" "Řek' bych, že mi docela sekne," řekl Laird. "Mám tě moc rád, Selmo." "Já tebe taky, Eddie. Dobrou noc." "Chybíš mi," řekl Laird. "Dobrou noc."
KONEC
Kurt Vonnegut: Tabatěrka z Bagomba, vydavatelství Argo. Kniha vyjde začátkem září. Copyright: Kurt Vonnegut, 1999, Jiří Popel, 2001.
"Majora Lairda," řekl Laird. "Brej den," řekl Stevie. "Jak to, že na sobě nemáte uniformu, když jste major?" "Jsem v záloze," řekl Laird. Chlapcův upřímný, neuctivý a neromantický pohled ho vystrašil. "Máte hezkýho synka." "Jo tak," řekl Stevie. "Záložák." Všiml si tabatěrky a zvedl ji."Stevie," řekla Amy. "Hned to polož. Je to moje nová cennost a nechci, aby byla hned rozbitá jako všechno ostatní. Polož to." "Jo, dobře, dobře," řekl Stevie. Položil tabatěrku s přehnanou opatrností zpátky na prádelník. "Nevěděl jsem, že je to takovej poklad." "Major Laird ji přivezl až z Bagomba," řekla Amy. "Z Bagomba v Japonsku?" řekl Stevie. "Z Cejlonu," řekl Harry. "Bagombo je na Cejlonu." "Tak proč má ta skříňka na spodku nálepku 'Made in Japan'?" Laird zbledl. "Exportujou svý výrobky do Japonska a tam se pak prodávaj," řekl. "Vidíš, Stevie?" řekla Amy. "Dneska jsi se něco dozvěděl." "Tak proč tam teda není nálepka 'Made in Cejlon'?" nedal se Stevie. "Orientální myšlení funguje úplně opačně než naše," řekl Harry. "Přesně tak," řekl Laird. "V tý jedný větě jste trefně vyhmát ducha Orientu, Harry." "Oni posílaj tyhle věcičky do Japonska až zAfriky?" zeptal se Stevie. Lairda přepadly hrůzné pochyby. Před očima mu začala vířit mapa světa, kontinenty se třepotaly a měnily tvar a mezi nimi všelijak proplouval ostrov jménem Cejlon. Jen dva body zůstávaly na místě, a to byly Stevieho pronikavě modré oči. "Já vždycky myslela, že Cejlon leží u Indie," řekla Amy. "To je z ajímavé, ale čím usilovněji se člověk snaží vzpomenout si na něco, co kdysi věděl docela jistě, tím míň je si jistý v kramflecích," řekl Harry. "Teď se mi znějakého důvodu Cejlon plete s Madagaskarem." "A mně zase se Sumatrou a Borneem," řekla Amy. "To máme ztoho, že jen věčně sedíme doma." Teď se v Lairdově znepokojené mysli vznášely již čtyři ostrovy."Takže jak to je, Eddie?" řekla Amy. "Kde leží Cejlon?" "Je to ostrov u africkýho pobřeží," řekl Stevie rozhodně. "Měli jsme to v zemáku." Laird se rozhlédl po místnosti a viděl pochyby ve tvářích všech přítomných kromě Stevieho. Odkašlal si. "Kluk má pravdu," zachraptěl. "Přinesu atlas a ukážu vám to," řekl Stevie a s hrdostí vyběhl po schodech nahoru. Laird se zvedl. Musel na to vynaložit všechny síly. "Musím běžet." "Tak brzy?" řekl Harry. "No, přeju vám, abyste našel co největší uranová ložiska." Vyhnul se manželčině pohledu. "Dal bych za to svou pravou ruku, kdybych mohl jet s vámi." "Možná jednou, až děti vyrostou," řekla Amy, "a zbyde v nás ještě kapka mladické síly, tak New York, Paříž a všechna ta ostatní exotická místa navštívíme - a do Bagomba odejdeme na odpočinek." "To doufám," řekl Laird. Vypadl ze dveří a spěchal po chodníčku, jenž se mu nyní zdál nekonečný, na ulici k čekajícímu taxíku. "Jedeme," řekl řidiči. "Něco na vás křičej," řekl taxikář a stáhl okno, aby Laird slyšel."Poslyšte, majore!" křičel Stevie. "Máma měla pravdu. My to měli popletený. Cejlon fakticky leží u Indie." Rodina, jejíž soudržnost se ještě před krátkou chvilkou zmítala v troskách, stála opět sjednocená na schůdcích před dveřmi a šťastně se usmívala. "Pila!" zahalekal Harry vesele. "Siba tu beng-beng! Libin hru dona steek!" "Toli!" odpověděla mu Amy. "Paka sán nebul roka ta! Si note loni džin ta tonik!" Taxík se odlepil od chodníku. Když se pozdě večer vrátil Laird do svého hotelového pokoje, zavolal meziměstsky své druhé ženě Selmě do malého domku v Levittonu na Long Islandu ve státě New York, daleko, daleko od místa, kde právě přebýval. "Už se zlepšil Arthur v tom čtení, Selmo?" zeptal se. "Učitelka říká, že není hloupej, že je jen línej," řekla Selma. "Říká, že dokáže látku vždycky dohnat, když na to má ovšem náladu." "Až přijedu domů, tak si s ním promluvím," řekl Laird. "A dvojčata? Nechaj tě vůbec vyspat?" "No, když se na to díváš tak, že vždycky zvládnu obě mrňata naráz, tak to není tak zlý." Selma si hlasitě zívla. "Co tvá obchodní cesta. Dobrý?" "Vzpomínáš si, jak říkali, že v Dubuque smažený brambůrky neprodám ani náhodou?" "Jo, vzpomínám." "No, tak se pěkně pletli. Já je totiž prodal," řekl Laird. "V tomhle okrese udělám terno. Lidi se tu uchroupou k smrti.""Poslyš-"Selmazaváhala."Budeš jí volat, Eddie?" "Ne-e," řekl Laird. "K čemu otvírat starý hroby?" "A to tě ani nezajímá, co se s ní stalo?" "Ani trochu. Vždyť jsme se vlastně ani neznali. Lidi se měněj, víš? Lidi se měněj." Laird luskl prsty. "Jo, málem bych zapomněl. Jak dopadla Dawn? Co říkal zubař?" Selma si povzdechla. "Bude potřebovat rovnátka." "Tak jí je kup, Selmo. Uzavírám jeden kšeft za druhým. Konečně si začneme žít. Koupil jsem si novej oblek." "Vždyť už bylo taky načase," řekla Selma. "Potřebovals ho už dávno. Sluší ti?" "Řek' bych, že mi docela sekne," řekl Laird. "Mám tě moc rád, Selmo." "Já tebe taky, Eddie. Dobrou noc." "Chybíš mi," řekl Laird. "Dobrou noc."
KONEC
Kurt Vonnegut: Tabatěrka z Bagomba, vydavatelství Argo. Kniha vyjde začátkem září. Copyright: Kurt Vonnegut, 1999, Jiří Popel, 2001.
