Renomované zlatnictví vyrobilo zmetek, tvrdí zákazník
Že se i tak idylická událost, jako jsou zásnuby, může proměnit v očistec, o tom se přesvědčil Jiří Doležal z Prahy. Výrobu zásnubního prstýnku podle vlastního návrhu chtěl svěřit nějakému tradičnímu zlatnictví s dobrým jménem. Vybral si proto pražské zlatnictví Františka Vomáčky, v jehož rodině se toto řemeslo dědí už po několik generací. Když si však po měsíci přišel pro prstýnek, nebyl ještě hotový. »Podle zlatníka byl můj návrh tak originální, že vyžadoval speciální uchycení kamenů, aby se prstýnek za pár let nerozpadl,« tvrdí Jiří Doležal. »Chápal jsem, že něco takového si firma s tradicí nemůže dovolit - vždyť také cena byla šestinásobná než u méně tradičních firem.« Problém ovšem vznikl, když se celé čekací martyrium opakovalo ještě třikrát. »Před snoubenkou, pro niž prsten byl, jsem se totálně ztrapnil, neb jsem jí vždy další a další termín sdělil jako den, kdy prstýnek donesu,« pokračuje Jiří Doležal. Nakonec zlatník za pouhou třetinu původně domluvené ceny prstýnek předal i s osvědčením, že jde o výrobek jeho firmy. Celé osvědčení se však ukázalo jako bezcenné, protože, jak uvedl Jiří Doležal, když si prstýnek jeho drahá podruhé vzala na ruku, kamínek z něj vypadl. »Ono speciální zasazení spočívalo jen v uchycení lepidlem,« dodává zklamaný zákazník. Celý příběh skončil sepsáním reklamace a posléze vrácením celé finanční částky a kamenů zpět do rukou zákazníka. »Odešel jsem do méně tradičního zlatnictví, kde mi prstýnek udělali poctivě, za čtrnáct dnů a šestkrát levněji, než zpočátku požadoval František Vomáčka,« uzavírá Jiří Doležal.
I mistr tesař se utne, reaguje zlatník
Podle slov Františka V omáčky se prstýnek jednoduše nepovedl. »Už při samotné výrobě jsme museli prstýnek třikrát předělávat, neboť návrh byl velmi komplikovaný, přesný a zákazník trval na detailech,« vysvětluje zlatník. »Jelikož jsme vinou časové prodlevy mohli zákazníkovi způsobit potíže, účtovali jsme si pouze režijní cenu.« Na závěr dodává, že k ceně, kterou zákazník zaplatil v jiném zlatnictví, se nemůže vyjádřit, neboť existuje řada možností, jak ji snížit.
Zákazník mohl dostat peníze zpět dříve, dodává právník
Jiří Doležal projevil neuvěřitelnou, až zbytečně velkou míru trpělivosti, protože občanský zákoník stojí na jeho straně. »Zlatník měl podle zákona nárok pouze na jedinou náhradní lhůtu - odklad - k původně dohodnutému termínu,« tvrdí Vladimíra Brádlová, právnička České obchodní inspekce. »Pakliže ani tak prstýnek nestačil vyrobit, měl zákazník právo na odstoupení od smlouvy, vrácení kamenů a peněz už při druhé návštěvě.« Při vracení peněz si mohl František V omáčka podle občanského zákoníku strhnout jistou částku jako náhradu za již vykonanou práci. Po všech potížích, které zákazníkovi způsobil, mu slouží ke cti, že tak neučinil a vrátil celý finanční obnos.
Nesprávně vyplněné potvrzení je podhoubím sporů
Potvrzení musí obsahovat:
1) dobu zhotovení - neboť zákazník má právo odstoupit od smlouvy v případě, že zakázka nebude hotová včas, nebo alespoň v přiměřené náhradní lhůtě,
2) cenu - jestliže není možné sjednat pevnou částku při uzavírání smlouvy, musí zlatník cenu určit alespoň odhadem. Konečná částka potom tuto cenu nesmí překročit o více než 20 procent.
3) popis zakázky, požadovaný úkon - musí obsahovat zcela detailní údaje o zakázce (například popis tvaru, materiálu nové náušnice, použitou techniku výroby a podobně), např."dodělat náušnici" je příliš obecné
4) přijatý materiál - přesný popis předejde sporům o původních kamenech, materiálu a jejich záměně
 I v zavedeném zlatnictví mohou vyrobit nedodělek. |
