Běžné prostředky nádobí umyjí stejně dobře jako ekologické.

Běžné prostředky nádobí umyjí stejně dobře jako ekologické. | foto: Profimedia.cz

Ekologické prostředky nemusí být vždy dražší

  • 16
Běžné čisticí prostředky umyjí nádobí stejně dobře jako ekologické, ve vodě se rozloží stejně rychle. Má tedy vůbec smysl kupovat ty ekologické? Pokud vám jde jen o to, dobře umýt nádobí, pak je jedno, zda si koupíte běžný, nebo ekologický mycí prostředek.

Pokud chcete mít jistotu, že se ohleduplně k přírodě chová i celá továrna, kde se vyrábí, pak stojí za úvahu, zda do ekologického výrobku opravdu neinvestovat. Platí to alespoň pro ty, které mají schválenou ekoznačku.

Jaké tyto prostředky vlastně jsou, v čem přírodě pomáhají a co musí splňovat? Na to jsme se zeptali Adély Petrové z České informační agentury životního prostředí a Martina Macha, redaktora internetového serveru Ekolist.cz.

* Jaký je rozdíl mezi běžným a ekologicky šetrným mycím prostředkem?
Petrová: Rozdíl je v tom, že každý čisticí prostředek se značkou „ekologicky šetrný výrobek“ musí splňovat tvrdší požadavky než běžná čistidla. O tom, zda od ministerstva životního prostředí dostane ekologickou známku nebo ne, rozhoduje kromě biologické odbouratelnosti také energetická náročnost při jeho výrobě nebo množství odpadních vod, odpadů a emisí, které výrobce – továrna vypouští. Výrobek nesmí obsahovat například chemické látky, které jsou považovány za rakovinotvorné, mohly by ovlivnit plodnost nebo poškodit nenarozené nebo kojené dítě.

* Co musí výrobce udělat, aby dostal takové osvědčení?
Petrová: Když má výrobce zájem o národní ekologickou značku, musí vyplnit přihlášku, zaplatit registrační poplatek, který se zpravidla pohybuje od jedenácti do dvaceti tisíc korun, a předložit všechny potřebné testy z nezávislých laboratoří. Pokud bude všechno v pořádku, dostane od ministerstva životního prostředí ekoznačku.

* Na trhu jsou i čistidla označená jen jako „ekologická“. V čem jsou jiná?Mach: Jde o mycí prostředky, které výrobce prezentuje v nějakém směru jako ekologické. Jde však o výrobky, které nemají ekoznačku od ministerstva životního prostředí.

* Jsou tedy horší než ty s národní ekoznačkou?
Mach: Nemusí být horší, mohou být dokonce šetrnější než ty, které mají ekoznačku od ministerstva životního prostředí.

Někteří kvůli tomu ani ekoznačku nechtějí, zdůvodňují to tím, že její kritéria jsou pro ně příliš nízká.

Takoví výrobci proto svá tvrzení dokládají různými certifikáty. Podle mě však nemá běžný spotřebitel čas ani chuť dlouho zkoumat, co všechno výrobce uvádí na obalu. Těch značek a údajů je tam tolik, že je obtížné se v nich orientovat. Pokud člověk nemá čas studovat, co který výrobce slibuje, je jednodušší spolehnout se na značku Ekologicky šetrný výrobek.

* V čem mohou být tyto výrobky „bez ekoznačky“ ještě ekologičtější?
Mach: Někteří výrobci tvrdí, že nepoužívají například látky vyrobené z ropy, fosfáty, optické zjasňovače, syntetické vonné látky, konzervanty a barviva, která mohou u citlivých lidí způsobovat různé vyrážky, alergické reakce nebo ekzémy. Jiní zase tvrdí, že přípravky vyrábějí ze surovin z ekologického zemědělství, kde se nepoužívají chemická hnojiva nebo genetické manipulace. Na obalech také často uvádějí, že netestují na zvířatech nebo že výrobek je vhodný pro vegany, protože neobsahuje žádné látky živočišného původu. Nebo prostě jen tvrdí, že jsou ekologické.

Zvláštním případem je společnost Ecover, na jejichž výrobcích se můžete dočíst, že je zařazena na čestné listině 500 vybraných firem OSN. Toto označení je pod patronací Programu OSN pro životní prostředí (UNEP). Pro získání tohoto ocenění není potřeba splnit konkrétní podmínky, nejde tedy o ekoznačku v pravém smyslu slova, ale je to čestné uznání osobnostem a organizacím za jejich činnost v ochraně životního prostředí.

* Proč jsou ekologické prostředky zpravidla dražší než ty klasické?
Mach: Nevím to přesně, nejsem obchodník. Napadá mě, že trh zaměřený na ekospotřebitele je sice poměrně malý, ale jeho charakter umožňuje prodávat výrobky, které cenově ve srovnání s běžnou produkcí neobstojí. Pro některé lidi je ekologická šetrnost výrobku kvalita, za kterou si rádi připlatí. Dalším důvodem může být i způsob distribuce těchto prostředků. Často se totiž prodávají přes internet nebo v prodejnách s biopotravinami, a ty si neobjednají tak velké množství jako supermarkety. Svou roli jistě také hrají výrobní a dopravní náklady. Nicméně není pravidlo, že co je eko, musí být automaticky dražší. Některé ekovýrobky z testu jsou stejně levné jako ty obyčejné.

* Jak je to s dopravou těchto výrobků? Vždyť dovážet je z ciziny není zrovna moc ekologické.
Mach: Jistě by bylo zajímavé porovnat, jakou dálku musí výrobek urazit, než se dostane do našeho obchodu. Některé testované výrobky jsou české, některé dovezené ze zahraničí, z Itálie, Německa nebo Belgie. Selský rozum napovídá, že v tomto směru na tom budou lépe ty vyrobené u nás. Není to však stoprocentní jistota. Nevíme, zda český výrobce nenakoupil suroviny také v zahraničí.

Adéla Petrová působí v  České informační agentura životního prostředí. Martin Mach je redaktor  internetového serveru Ekolist.cz.


O testu


Společný test MF DNES a ekologické poradny Zelená domácnost (www.zelenadomacnost.cz), jež je součástí internetového deníku Ekolist.cz a tištěného měsíčníku Ekolist, byl financován z rozpočtu MF DNES a z grantu Evropské unie.

Tento test byl vytvořen za finanční pomoci Evropské unie. Za jeho výsledky a obsah je výhradně zodpovědná MF DNES a Ekolist a nelze jej považovat za názor Evropské unie.