Brambory nechávají dovážet hlavně z Vysočiny a Polabí, musí ale odebírat i od evropských zemědělců, například z Maďarska či Francie. Jak říká spolumajitel firmy Petr Hobža, jde o druh, který je vyprodán ještě před tím, než ho zasadí. Objednávají je dokonce roky dopředu.
Brambůrky totiž z klasických konzumních brambor usmažit nelze. O tom se mimochodem přesvědčili už rodiče současných majitelů, když výrobu v roce 1988 rozjížděli.
„Maminka a tatínek tehdy provozovali bufet u letního kina. Rozhodli se, že budou točit pivo a smažit nějaké množství hranolek a brambůrků. Tehdy to bylo nedostatkové zboží. Tak koupili starou vyřazenou pánev na řízky a usmažili první várku brambůrek. Dopadlo to samozřejmě katastrofou, protože brambory na výrobu brambůrek jsou diametrálně odlišné od konzumních,“ vypráví Petr Hobža.
Pak ale tatínek opustil své zaměstnání skladníka a na povolení Národního výboru začal podnikat. „Poptávka byla velká a první úspěchy přišly za poměrně krátkou dobu. Ale museli jsme se začít učit řízení trhu,“ vypráví syn původních majitelů.
On s bratrem chodil do firmy od dětství. Prošli postupně všemi pozicemi až do té nejvyšší. Přestože Petr chtěl být původně kosmonaut, nepřemýšlel nad tím, že by dělal něco jiného než brambůrky. „Zázemí rodinné firmy, kterou si můžeme řídit sami a rozhodujeme o tom my, je kouzlo,“ dodává.
Do pračky, do sušičky, do lázně
Jakmile brambory přivezou, putují do skladu, kde ale vydrží maximálně den až dva. Poté je vysypou na dopravník. Po omytí se v bubnu samy oloupou a jedou k pracovníkovi na kontrolu. Ten vyřízne případné povrchové vady, pokud je v bramboře například velká díra, tak ji celou vyhodí.
VIDEO: Bochník za stovku. Takto pečou chléb, který vydrží až 5 dní |
Po dalším omytí už brambory jedou výtahem ke speciální řezačce. Stroj pochází z USA, nože vypadají jako žiletky a každé 4 hodiny je musí měnit za nové.
Jakmile jsou brambory rozsekané, čeká je pračka. „Ta ale nefunguje jako u výrobců chipsů na stabilizování kvality, ale na oplach povrchového škrobu. A to je to, co dělá naše brambůrky našimi brambůrkami. My je neblanšírujeme, ale pouze omýváme studenou vodou,“ vysvětluje rozdíl Petr Hobža.
Z koupele míří do sušičky, aby se pak do olejové lázně nedostalo tolik vody, a už je čekají 3 minuty smažení. „U vstupu je teplota maximálně 175 stupňů, u výstupu okolo 158. Používáme pouze řepkvý olej, žádný jiný. Na smažení je nejlepší a vyhovuje nám nejvíc i chuťově. V životě jsme nepoužívali palmový či slunečnicový,“ dušuje se spolumajitel.
Brambůrky s flekem musí pryč
Po usmažení musí lupínky podstoupit dvě kontroly. Nejdříve pod detektorem kovů, kdyby se náhodou někde odlomil třeba kus matičky, a následně kontrola optická.
„Ta spočívá v tom, že každý jednotlivý lupínek, který z té linky vypadne, je vyfocený, porovnaný s referenčním vzorkem a v případě, že nesplňuje jeho kritéria, to znamená má hnědý, zelený nebo černý flek, případně nemá vyváženou hodnotu cukru, tedy je hnědý, tak je automaticky vytříděn,“ říká Hobža.
VIDEO: Hra o čas. Sledovali jsme cestu betonu, od pískovny až po stavbu |
Brambůrky, které mají některou ze zmíněných vad, skončí v bioplynové stanici či v kompostárně. Ty „správné“ pak jedou opět výtahem do distribučního centra. Zatím jsou neochucené, po pásech se postupně sunou až k tubusům, kde do nich přisypávají příchutě. Těch tu mají momentálně šestnáct.
Lupínky následně padají do sáčků, stroj je pak nasaje a umístí do krabic. Ty pak putují na paletu, do skladu a do kamionů.
Firma v současnosti vyváží kromě Česka i na Slovensko, do Polska, Německa a do Spojených států amerických.
