"Změnilo se chování spotřebitelů, kteří se hodně orientovali na výrobky prodávané v akcích. Museli jsme adekvátně reagovat, což nás stálo nemalé náklady,“ říká Aleš Hamáček, šéf a jeden z dvanácti spolumajitelů Astridu.
Vedle šetřících zákazníků, kteří si jdou koupit nový výrobek, až když ten stávající skutečně do posledního zbytku vypotřebují, se zhoršily i podmínky pro odbyt.
"Zaznamenali jsme určitý úbytek maloobchodů s kosmetikou, které buď zanikají, nebo mění sortiment. Jsme nuceni prodávat naše výrobky za méně výhodných podmínek do obchodních řetězců,“ soudí Božena Voborníková, šéfka konkurenčního výrobce Detecha. Jinými slovy, obchodní řetězce stlačily ceny zboží na minimum, a přitáhly tak šetřící zákazníky.
Taft, Dior či Nivea...
Před rokem 1989 byl Astrid (v severských jazycích to znamená cosi božsky krásného nebo také hvězdu) díky licenční výrobě největším tuzemským výrobcem kosmetiky pro ženy. Vyráběl laky na vlasy pod značkou Taft (Schwarzkopf), rtěnky a toaletní vody Dior či krémy Nivea (Beiersdorf).
Notoricky známé označení "vyrobeno v Astridu“ na zadní straně kulatých modrých krabiček dokonce vedlo k tomu, že tyto krémy byly Čechy považovány za vynález české provenience.
Dnes Astrid sám téměř nic nevyrábí, výrobu zadává a pouze vlastní ochrannou známku. Naposled se zbavil výroby pleťových a tělových krémů. "Kvůli stísněným prostorám v areálu v pražských Holešovicích jsme nebyli schopni při tak velkém rozsahu výroby dodržet dnes požadovaná pravidla při výrobě kosmetiky,“ vysvětluje Hamáček.
Krémy na pleť a opalovací přípravky si nechává dělat ve Spolpharmě v Olomouci, laky na vlasy a vody po holení v Lybaru Velvěty, další spreje jsou od německé společnosti Tunap či českého Avefloru. Firma si ponechala jen výrobu tyčinek na rty, ve kterých je na českém trhu jednička. Zabývá se jí asi patnáct lidí, celkový počet zaměstnanců je pak zhruba dvojnásobný. Vyčlenění výroby firmě umožnilo výrazně snížit náklady, což by mělo být vidět i v jejím letošním hospodaření.
Spor o jelení lůj
Astrid nemá ani vlastní distribuci. Před deseti lety ji prodal společnosti Henkel, kosmetické jedničce na českém trhu. Ta nyní zajišťuje odbyt i pro Astrid. Provázanost firem dovršuje skutečnost, že česká centrála Henkelu sídlí v holešovickém areálu firmy.
"Příjmy z pronájmu stabilizují finanční situaci celé skupiny Astrid,“ říká Hamáček. Kolik nájemné činí, nechce uvést. Na kosmetických výrobcích Astrid loni vydělal šest milionů korun.
Astrid o sobě dal v nedávné době vědět především sporem o "jelení lůj“. Označení má totiž přihlášené konkurenční Detecha a Astrid by je chtěl také používat. Vede proto soudní spor s Úřadem pro ochranu průmyslového vlastnictví.
Argumentuje přitom, že jde o druhové označení výrobku, jako například "máslo", takže by na ně měl mít nárok každý. Detecha to považuje za parazitování na své ochranné známce. Kuriózní je, že dnes v jelením loji není po této složce ani památky, vyrábí se zpravidla z rostlinných tuků a vosků.
