Zakladatel a šéf akciového investičního fondu Vltava Fund, který spravuje více než dvě miliardy, si také myslí, že Trumpova politika může Evropě pomoci. Gladiš se investicemi zabývá přes čtvrt století. Stál například u vzniku společnosti Atlantik FT nebo řídil ABN Amro Asset Management.
Díváte se coby investor na nástup nového amerického prezidenta Donalda Trumpa s obavami, nebo s nadějí?
Spíš s nadějí. Líbí se mi, jak se snaží orientovat na byznys a obklopuje se podobně smýšlejícími lidmi. Jeho daňová reforma by měla snížit daň z příjmů právnických osob z dnešních pětatřiceti procent na patnáct a slíbil snížit i daň z příjmu fyzických osob a zrušit dědickou daň. Trump by také rád zrušil dvě třetiny regulací. To může výrazně změnit myšlení lidí a Amerika se stane hodně atraktivním místem pro zakládání firem.
Co to přinese Evropě?
Evropské státy budou muset Ameriku následovat, aby zůstaly konkurenceschopné, jinak jim bude odtahovat investice.
Mohou si Spojené státy tak štědré snižování daní dovolit?
Mluví se o výpadku příjmů ve výši dvou až šesti bilionů dolarů za deset let. Na druhé straně by to mělo přinést dodatečné příjmy. protože ekonomika poroste rychleji a bude se snáz podnikat. Celkově ale snížení daní bude mít spíš negativní dopad na rozpočet.
Tím se dostáváme k zadlužení států. Státy si půjčují extrémně levně, nebo dokonce za záporný úrok. Není něco špatně?
Ve všech zemích dluhy narůstají, státy se s nimi učí žít a momentálně to neřeší. V krizi se sice začalo mluvit o tom, že vysoký dluh je problém, ale dnes se zdá, že to nikoho nepálí. Problém je, že centrální banky drží hrozně nízké sazby s minimálními pohyby. Vytvářejí umělé prostředí stability. Je přitom známo, že stabilita plodí nestabilitu. Čím déle je takové období udržováno, tím větší nestabilitu to později přinese. Může se to projevit třeba v kolapsech měny, státních financí, na rostoucí inflaci.
Už se nestabilita projevuje?
Ano, tím, že většina aktiv je strašně předražená. Aby investoři mohli vůbec dosáhnout nějakého výnosu, musí se posouvat do stále riskantnějších aktiv a ta se díky tomu čím dál více zdražují. Riziko dnes většinou není kompenzováno dostatečným výnosem. Na prvním místě jsou státní dluhopisy, které jsou extrémně drahé.
To ale není riskantní aktivum.
Jak to, že ne? I dluhopis může výrazně klesnout a nést záporný reálný výnos. Riziko dluhopisu není jen v tom, že nebude splacen, ale že reálná hodnota investovaných peněz bude klesat. Týká se to také nemovitostí. Ceny zejména bytů v Praze jsou často absurdní. Problém začínají mít v Londýně, Německu, USA.
Spějeme k hypoteční krizi?
Nevím. Pravda ale je, že se v různých částech trhu vytváří nestabilita a nevíme, jak to dopadne. Ušetřeny nejsou ani akcie či půda. Přímým viníkem jsou i centrální banky.
Máte na mysli nadměrnou emisi peněz v posledních letech?
Ano. Například Česká národní banka emitovala díky záměru na pár let udržet korunu na devalvované úrovni zhruba dva biliony korun. Dejme tomu, že zhruba desetinu, 200 miliard, mají investovánu v akciích a zbytek v dluhopisových nástrojích. Na jedné straně škrtem pera vytvoří dva biliony korun z ničeho a na druhé straně je investují do skutečných firem a dluhopisů. Totéž dělá i evropská, britská nebo japonská centrální banka. Hodnota peněz se tím degraduje. My všichni musíme chodit do práce, abychom měli na živobytí, a ČNB vytvoří dva biliony korun, které devalvují hodnotu peněz, které jsme vydělali úsilím a prací.
Zatím se to ale ještě neprojevilo, inflace je nízká.
Pořád čteme, kolik intervence přinesly úspěchu, kolik to přineslo exportérům. Ale základní ekonomická poučka zní, že neexistuje nic jako oběd zdarma. Všechno má své náklady. Úplně stejně by se dalo vyčíslit, kolik to ubralo importérům. Dám příklad z běžného života: každý řidič za posledních tři a půl roku zaplatil při tankování plné nádrže kvůli uměle slabé koruně zhruba o sto korun víc, než by musel. Když si to pronásobíte počtem vozidel a tankování, jde o několik desítek miliard korun.
S intervencemi souvisejí i nízké úrokové sazby. Jsou pro českou ekonomiku dobré?
Češi mají peníze většinou v bance, aktuálně jsou to zhruba čtyři biliony korun. Ztrácejí na tom, že při aktuální inflaci 2,5 procenta je sazba na vkladech nula. Každé procento na čtyřech bilionech korun znamená, že vkladatelé přicházejí o 40 miliard korun ročně na úrocích, dvě procenta pak znamenají 80 miliard. Nejvíc na to doplácejí střední vrstvy, které ty úspory v bankách mají. Bohaté vrstvy se o své peníze mohou postarat jinak. Snaha devalvovat korunu a gigantické emise naší měny stlačily výnosy části českých státních dluhopisů pod nulu. České penzijní fondy, sešněrované regulací a účetními předpisy, jsou tlačeny mít většinu peněz v českých státních dluhopisech. Díky záporným úrokům tak stát odčerpává peníze lidí na důchod. Nedá se říct, že intervence přináší jen prospěch.
Takže jste jednoznačně odpůrce intervencí?
Jsem. Před intervencemi byla měna stabilní a bez nějakých tlaků, bylo zbytečné do toho zasahovat. Kdyby ČNB na začátku věděla, že bude muset nakoupit za 2 000 miliard korun cizí měnu, myslím, že by do toho nešla. Současné vedení ČNB také udělalo to nejlepší, co udělat šlo. Ukončilo intervence v prvním možném okamžiku.
Co by se stalo, kdyby ČNB neintervenovala? Mluvilo se o deflaci a brzdění ekonomického růstu.
Byli bychom tam, co teď, akorát by nebyly dva biliony korun navíc v oběhu. Statistika ukazuje, že záporné úrokové sazby, které měly zvýšit spotřebu, naopak spotřebu snižují. Když vkladatelé přijdou každý rok o 40 miliard na úrocích, tak spotřebují méně a více šetří, protože musí. Spotřebu to podvazuje, což je protiinflační. Navíc se člověk vždy musí ptát, co se stane, až to skončí.
Co tedy ty dva biliony korun teď v ekonomice udělají? Podle některých odhadů je ekonomika schopná je přirozenou cestou vstřebat za dva až tři roky.
I za déle. Centrální banky dělají něco, na co v historii neexistuje precedens, a neví se, jak to dopadne. Zaráží mě, jak se centrální bankéři po celém světě pouštějí do gigantických experimentů a vůbec nepochybují, že nedělají dobře.
Centrální banka ale existuje kvůli tomu, aby dělala měnově-politická rozhodnutí. Nebo ne?
V investování se vždy doporučuje porovnávat vaše kroky s tím, co by se stalo, kdybyste neudělali nic. Svět centrálních bankéřů se za posledních osm let velmi změnil. Před finanční krizí měli stejnou moc, ale hráli menší roli než dnes. Zhlédli se v tom, že mohou hýbat světem. Je to uzavřená komunita, která spolu komunikuje, stýká se, opisuje od sebe a navzájem se ubezpečuje, že to, co dělá, dělá dobře.
Velkou část emitovaných korun nakoupili zahraniční investoři, aby si za ně koupili české státní dluhopisy a spekulovali na zhodnocení měny. Vidíte v tom nebezpečí pro ekonomiku?
Přijde-li jakákoliv krize zvenčí, čemuž naše malá ekonomika nezabrání, tak se tito investoři mohou chtít dluhopisů zbavit. Například proto, aby snížili riziko a přesunuli se do domácí měny. Nastane masivní propad ceny dluhopisů a propad české měny, protože nebude nikdo, kdo by ji koupil. Bude ČNB uprostřed recese a divokých trhů masivně kupovat koruny zpátky a intervenovat naopak?
A nejlepší možný scénář pro českou ekonomiku?
Období aktuální zdánlivé stability bude co nejdéle pokračovat a nám se podaří z toho vybruslit. Koruna bude mírně posilovat, ekonomika poroste rychleji, aby vstřebala vydané peníze, a žádný šok nepřijde. To je maximum, v co můžeme doufat. Čas a stabilita je to, co nás z toho může dostat ven bez újmy.
