Značka Petrof přišla na svět za dob Rakouska-Uherska poté, co se Antonín Petrof vrátil od svého strýce z návštěvy ve Vídni. Nadchnul se prací v jeho malé továrně na piana a chtěl si sestavit vlastní. V roce 1864 sestrojil první čtyři piana, založil firmu a o šestadvacet let později se už nástroje českého původu vyvážely do celého světa.
Zakladatel rodinné tradice zavedl ve své továrně jako jeden z prvních českých podnikatelů elektrické osvětlení. Snad každý z rodu Petrofů musel čelit nějaké fatální nepřízni osudu. Na začátku 20. století přišla hospodářská krize, po ní druhá světová válka, znárodnění komunisty, vleklá privatizace po sametové revoluci a naposledy finanční krize.
Seriál Příběhy českých značek |
Dnes, 152 let od založení firmy, poprvé vede firmu žena. Právě Zuzaně Ceralové Petrofové se přikládá velký podíl na tom, že rodinná značka přežila poslední těžkou krizi. Nezkušená, ale plná odvahy, přestoupila do rodinného byznysu z úspěšně rozjeté kariéry ve farmacii. Toužila otevřít si lékárnu, ale nakonec i díky rodinnému poutu zvolila zachraňování firmy.
„Pracovala jsem ve farmaceutické firmě, otec potřeboval následníky a pomocníky. Sestra byla v Kanadě, takže to bylo na mě. Dostala jsem nůž na krk. Do konce roku 1999 se muselo rozhodnout, jinak by táta musel řešit, jestli firmu prodá, nebo někoho najde,“ vypráví Petrofová.
Následovaly pravděpodobně dva nejtěžší roky jejího života. Banky si kvůli zhoršující se situaci v USA začaly ostře hlídat svůj byznys a přitlačily firmu ke zdi. Po privatizaci byla rodina těžce předlužena. Musela splatit asi 250 milionů korun, v restituci totiž státní Fond národního majetku vrátil potomkům jen 4 procenta firmy, zbytek si kupovali nazpět.
Petrofová odmítla podepsat bankám dokument, kterým by okamžitě při nesplnění tvrdých podmínek mohla rodina ze dne na den o továrnu přijít. Místo toho začala šetřit a dělat nepopulární opatření. Z tisícovky zaměstnanců zůstalo dvě stě, vyměnilo se vedení, firma se začala víc orientovat na východ.
„Přišla jsem z německé firmy, která šlapala, do prostředí reálného socialismu. Bez nadsázky, to byl Petrof počátku třetího tisíciletí. Socialistický moloch,“ uvedla v roce 2013 v rozhovoru pro magazín Forbes. Manažerka musela dělat řadu nepopulárních kroků, mezi které patřilo i vyhazování rodičů svých bývalých spolužáků.
Firma přežila a dnes opět vydělává. Pod tlakem finanční krize hledala odbyt i jinde, začala například vyrábět i luxusní kuchyně. Nebylo to poprvé, co si Petrof odskočil od výroby pian a klavírů. Za války Petrof začal vyrábět dřevěné bedničky na dělostřelecké granáty.
Několik krizových let udělalo z Petrofové ostřílenou manažerku a jednu z nejvlivnějších žen tuzemského byznysu. Kromě podnikání se věnuje i rodině. Šestá generace Petrofů má dva kandidáty. Čtyřiadvacetiletá dcera spravuje facebookové stránky a šestiletý syn zvědavě zkoumá, co všechno je uvnitř piana, které se skládá ze sedmi tisíc částí. „Poté, co se naučil podepsat, první slovo, které napsal, bylo Petrof,“ říká matka.
