Největší z nich se týká bankovní operace z konce roku 1998, v níž šlo o deset milionů dolarů Slovenského plynárenského průmyslu. Tato částka prošla v prosinci 1998 během dvou dnů čtyřmi účty Komerční banky.
Policie až nyní zjistila, že úředníci banky upozorňovali své nadřízené, že jde o neobvyklou a podezřelou operaci, a navrhovali peníze zadržet. Vedení banky však tehdy podle dochovaných zpráv rozhodlo, že peníze uvolní do oběhu.
"Je to neuvěřitelný případ selhání lidí a systému," řekl k případu jeden z policejních expertů na bankovní operace. Náměstek generálního ředitele Komerční banky Radomír Lašák potvrdil, že operace s deseti miliony dolary se stala předmětem sporů, ale že vnitřní audit banky vypracovaný v polovině loňského roku neshledal žádné pochybení.
"Závěr auditu byl, že bylo vše v pořádku," uvedl Lašák, jenž se dostal do vedení banky teprve před několika týdny.
Z detailní rekonstrukce celého případu ovšem vyplývá, že operace byla hlášena jako podezřelá, a že dokonce část z těchto vypraných peněz skončila v Komerční bance.
Deset milionů dolarů od Slovenského plynárenského průmyslu bylo totiž nakonec použito k nákupu akcií Chemapol Group. Asi patnáct procent akcií Chemapolu tehdy držela také Komerční banka a přesně v té době svůj podíl prodala.
Za akcie pak dostala banka zaplaceno penězi od Slovenského plynárenského průmyslu, které několik hodin před tím označili příslušní úředníci banky za podezřelé.
V celé transakci figuruje kromě vlastních účtů Komerční banky a účtu podniku Slovenský plynárenský průmysl (SPP) i konto vsetínského podnikatele Romana Zubíka a účet burzovní společnosti I.M.C., která byla pověřena akcie Chemapolu z peněz SPP skupovat.
ZUBÍK: BYLO TO ČISTÉ JAKO SLOVO BOŽÍ
Roman Zubík, jenž se okamžitě po těchto bankovních transakcích spolu s dalším podnikatelem, Radimem Masným, prohlašoval za nového vlastníka Chemapolu, přiznal, že přes jeho osobní konto ve Vsetíně prošlo deset milionů dolarů.
"Můj účet v tom figuroval jen proto, aby slovenský podnik SPP zůstal v anonymitě, aby se nepoznalo, že jde o peníze SPP. Bylo to jejich přání, kterému jsem vyhověl," řekl Zubík a dodal: "Nechápu, jak to někdo může považovat za praní špinavých peněz. Byl to standardní obchod. Bylo to čisté jako slovo Boží."
Stanovisko bankovních úředníků ze 7. prosince 1998 však bylo jednoznačné: "Transakce z účtu SPP a z účtu R. Zubíka byly nahlášeny jako podezřelé z praní špinavých peněz. Způsob, výše a četnost převádění prostředků v průběhu jednoho, respektive dvou dnů se jeví jako nestandardní."
To, že varování bankovních úředníků bylo tehdy oprávněné, potvrdil vývoj tehdejších událostí. Ještě v prosinci 1998 oznámil slovenský ministr hospodářství Ludovít Černák, že jakékoli obchodní operace z SPP, za nimiž stál bývalý šéf tohoto slovenského plynárenského podniku, Ján Ducký, jsou neplatné.
"Ducký nereprezentoval Slovenskou republiku ani SPP," prohlásil Černák 11. prosince 1998. Měsíc poté, přesně 11. ledna 1999, pak Duckého zavraždil nájemný vrah za bílého dne v Bratislavě u jeho domu.
Jedna z vyšetřovacích verzí zahrnovala i podezření, že vražda má souvislost s Duckého finančními operacemi v České republice. Peníze se v tomto případě tedy přelévaly z účtu na účet proto, aby se nepřišlo na jejich skutečného odesilatele.
K co nejvyššímu utajení, že šlo o peníze SPP, posloužilo i to, že peníze neposílal slovenský podnik přímo ze svého účtu z Bratislavy, ale že si v Komerční bance otevřel úvěr.
Deset milionů dolarů z tohoto úvěru se pak přelévalo na účtech Komerční banky a bylo použito na financování nákupu akcií Chemapol Group.
Podezřelé na těchto operacích bylo i to, že Roman Zubík si otevřel soukromý účet v Komerční bance ve Vsetíně právě v den, kdy mu na něj přišlo deset milionů dolarů od SPP (4. prosince 1998).
Dalším podezřelým signálem bylo, že požadoval, aby celá tato částka byla okamžitě ve stejný den převedena zpět do pražské pobočky Komerční banky, tentokráte na účet burzovní společnosti I.M.C.
Z dochovaných dokumentů vyplývá, že úředníci pražské pobočky KB požádali v pátek 4. prosince vsetínskou pobočku o zablokování peněz.
V pondělí 7. prosince těsně před dvanáctou hodinou odpoledne však na pokyn vedení banky byly peníze převedeny na účet firmy I.M.C., která za pár hodin večer rozesílala peníze na účty Komerční banky, Československé obchodní banky a České spořitelny, které prodávaly akcie Chemapol Group.
Z praní špinavých peněz jsou podezřelé i operace, které prováděla rakouská firma B.C.L. Trading. Komerční banka této firmě půjčila od roku 1996 postupně 100, 150 a nakonec 200 milionů dolarů.
Až teprve nyní při vyšetřování se zjistilo, že šlo vlastně o praní špinavých peněz, protože firma peníze používala převážně k fiktivním obchodům s plechem, železnou rudou a šrotem.
Tedy k transakcím, které se fyzicky téměř vůbec neuskutečňovaly - byly jen na papíře. Bylo zřejmé, že nikomu nejde o obchody s rudou či plechem, ale spíše o vyprání peněz.
Na praní špinavých peněz firmy B.C.L. Trading byla navíc Komerční banka upozorněna dvakrát svými kolegy z Rakouska - rakouskou bankou CWAG, a to v prosinci 1997 a přesně o rok později. Obě varování nebrala banka vážně a s firmou B.C.L. Trading nadále spolupracovala.
VYŠETŘOVÁNÍ POKRAČUJE
V důsledku těchto a řady dalších kauz byl nucen odejít z Komerční banky úředník, který v ústavu odpovídal za hlášení podezřelých operací. Tiskový odbor Komerční banky uvedl, že tento úředník odešel z banky před několika týdny na vlastní žádost.
Policie však zkoumá i odpovědnost vyšších představitelů banky, včetně členů jejího vedení. Policie uvažuje o stíhání několika osob pro trestný čin porušení povinností při správě cizího majetku.
Vyšetřovatel případu Oldřich Šulák uvedl, že případ ještě neukončil, protože si musí vyžádat další dokumenty z banky.
 Schéma praní špinavých peněz v KB |
