Rodina Jiřího Luky spoří na nábytek do synova pokoje. Ilustrační foto | foto: MF DNES

Vydělám v Česku 16 tisíc, říká učitel

  • 443
Češi mají mnohem méně peněz než jejich západní sousedé. Na základě různých jiných ukazatelů životní úrovně, které dnes přináší MF DNES, je vidět, že si žijeme naopak výrazně lépe než třeba Poláci nebo Maďaři. Co se skrývá za čísly?

ČTĚTE TAKÉ:
Vydělám v Sasku 40 tisíc, říká učitelka

Jak vypadají údaje přenesené do konkrétního života? Zatímco učitelka Manja Göllnerová z německé Žitavy si každý měsíc vydělá v přepočtu skoro čtyřicet tisíc čistého, jejímu českému kolegovi Jiřímu Lukovi musí vystačit mnohem méně. Vydělá zhruba šestnáct tisíc čistého.

Na druhou stranu méně utratí a podle statistik se nemusí bát, že přijde o práci.

Jiří Luka učí prvňáky na základní škole Mendíků v Praze 4. "Práce mě baví, o změně určitě nepřemýšlím," říká vystudovaný pedagog, který v oboru působí už jedenáct let.

Se sháněním angažmá neměl problém. "Začínal jsem učit už při studiu a školu jsem si dodělával dálkově."

V předloňském roce získal Jiří Luka významné ocenění: stal se zlatým Amosem, tedy nejoblíbenějším učitelem z Česka. Vítězství je o to cennější, že v anketě hlasovaly děti.

Luka má doma pětiletého syna. Do tří let s ním byla doma manželka. Je to paradoxní, ale odrostlejší dítě už rodinný rozpočet zatěžuje méně než dříve. "Za plenky a sunar teď už neutrácíme," směje se Jiří Luka.

Rodina navíc příliš neinvestovala ani do nákupu oblečení. Podobně jako spousta jiných domácností dostali Lukovi obnošenou výbavičku od známých a příbuzných.

Naopak na zeleninu a kuřata od babiček z venkova Lukovi spoléhat nemohou. "Navštěvujeme prarodiče pravidelně, ale s výslužkou domů nejezdíme," dodává Jiří.

Sami si nic u domku nepěstují, pokud ovšem nepočítáme "pár rajčat a jahody".

Spoříme na nábytek
Lukovým se daří hospodařit lépe než českému státu. Přestože jsou zatíženi dluhy splácejí hypotéku na domek poblíž Prahy jsou v přebytku.

"Měsíčně ušetříme tak kolem dvou tisíc," přibližuje podmínky rodiny Jiří Luka. Jeho manželka také učí, v mateřské škole. Dříve dělala sekretářku na pražském arcibiskupství, po návratu z rodičovské dovolené se rozhodla pro změnu.

"Žádné problémy s hledáním práce neměla," říká Luka.

Kromě splácení hypotéky musí rodina počítat také s výdaji na energie. "Kolik je to dohromady? Asi sedm tisíc, možná víc," přemítá čtyřiatřicetiletý učitel.

Oba manželé také mají stavební spoření, které jim zakrátko doběhne. Z výnosu by chtěli zařídit synovi pokojíček. "Žádné stavební práce nás nečekají, chceme hlavně nakoupit nábytek a další vybavení," upřesňuje Luka.

Na stavební spoření Lukovi nezanevřou, i když dnes už není tak výhodné jako dříve. "Myslím, že poté, co nám stávající skončí, tak si založíme další," přemítá Jiří.

Nikam jinam zatím rodina peníze neukládá. Začíná však přemýšlet o penzijním připojištění. "Otázku, kdy půjdu do důchodu, ještě neřeším. Zeptejte se za dvacet let," zamýšlí se Jiří Luka.

Hypermarkety a dovolená
Syn Ondřej nastoupí napřesrok do školy. Zatím ho Lukovi vozí do školky, do které to mají kousek ze zaměstnání. Na cestě domů pak občas se svou starší felicií zastaví u nákupního centra v Průhonicích.

"Velké obchoďáky moc rád nemám, snažím se co nejrychleji koupit vše potřebné a brzy odjet," přiznává Luka.

Strávit sobotu mezi regály, tak jak to činí spousta českých rodin? Taková představa ho určitě neláká. "Raději vyrazíme někam do přírody nebo k prarodičům."

Současně však přiznává, že v malých krámech příliš peněz neutratí. Kupuje tam nanejvýš svačiny nebo pečivo.

Jiří Luka s rodinou si neodpírá ani pořádnou dovolenou. Loni v létě vyrazili k moři do Bulharska, se synem pak ještě navštívili Chorvatsko. Na dobrodružné výpravy Lukovi nevyrážejí, stejně jako většina Čechů dávají přednost dovolené s cestovkou.

Jediný požitek, který je Lukovým odepřen, jsou sociální dávky. "Přišli jsme i o přídavky na děti, asi jako učitelé vyděláváme příliš," říká s ironií v hlase Luka, kterého trochu trápí také nedostatek volného času.

"Dovedl bych si představit, že bych ho měl i třikrát víc," přiznává, zatímco míří se synkem Ondřejem na představení do divadla.

Zdá se, že zlatý Ámos nemá v životě příliš věcí, na které by si mohl stýskat. A co platové ohodnocení – téma, které se v souvislosti s českými učiteli často přetřásá?

"Kdyby učitelům stouply platy, byl bych rád. Ale samotné peníze ke štěstí nestačí. Záleží na nárocích každého, na tom, co kdo od života čeká," hodnotí své platové podmínky Luka.