Podle Janusze Konieczného z Nadačního fondu proti korupci bylo k 10. lednu na třech největších rejstříkových soudech (Praha, Brno, Ostrava) evidováno celkem 15 firem, které nahlásily své skutečné majitele. Také druhá evidence - svěřenských fondů - zatím zeje prázdnotou - obsahuje deset zápisů, lze si ověřit na stránkách ministerstva spravedlnosti. Fondů přitom už dnes existují minimálně stovky.
Co se týká rejstříku skutečných vlastníků, byl zřizován jako opatření proti praní špinavých peněz. Cílem bylo rozkrýt řetězec firem, které vlastní jedna druhou až na úroveň konečných vlastníků - fyzických osob. Zapsáni v rejstříku mají být lidé, kteří drží ve firmě aspoň čtvrtinový majetkový nebo hlasovací podíl. Stačí ale trocha právní námahy, rozdrobit vlastnictví na pětiny, přičemž každou z nich bude vlastnit zahraniční firma z daňového ráje, a rejstřík je k ničemu.
Když se to stane a nelze skutečného majitele určit, do rejstříku se zapíše člen statutárního orgánu společnosti - tedy předseda představenstva nebo jednatel. Faktický vlastník tak zůstane nadále utajen. To je problém při rozdělování veřejných zakázek nebo dotací.
Rejstřík znemožňuje rozkrývání korupčních vazeb
Zarážející je, že za nezveřejnění skutečných vlastníků v evidenci nehrozí firmám žádné sankce. „Rejstřík znemožňuje rozkrývání korupčních vazeb a už teď lze odhadnout, že bude neúplný, nepřesný a neověřitelný,“ kritizuje současnou podobu zákona o rejstříku poslanec Ondřej Polanský (Piráti).
Jednou ze změn by podle něj mohlo být zavedení podobného pravidla, jaké mají na Slovensku, kdy podmínkou pro získání veřejné zakázky (utrácí se přes půl bilionu korun ročně) či dotace (zhruba 100 miliard korun z evropských peněz ročně) je zveřejnění konečných vlastníků v rejstříku. Ten je na Slovensku veřejný. Podle Jindřicha Krále, partnera advokátní kanceláře Glatzova & Co., však dnes zadavatelé veřejných zakázek páky na odhalení střetu zájmů mají.
„Není-li obsah evidence vyhovující, musí dodavatel prokázat skutečného vlastníka jiným způsobem,“ říká advokát. Není přitom jasné, s jakými důkazy se úředníci na jednotlivých ministerstvech spokojí.
Nahlížet do českého rejstříku skutečných vlastníků bude moci jen zákonem vymezený okruh osob: zadavatelé veřejných zakázek, poskytovatelé dotací, orgány činné v trestním řízení, Finanční analytický úřad (FAÚ) nebo banky a pojišťovny (kvůli kontrole dodržování pravidel proti praní špinavých peněz). I tak zřejmě půjde nejméně o tisíce lidí.
Podle ekonoma Jiřího Skuhrovce z akademického spolku EconLab je to tolik lidí, že není důvod, aby zákon neumožnil kontrolu přímo veřejnosti. To plánují navrhnout nově Piráti. Za minulé Sněmovny předložila pozměňovací návrh v tomto duchu KDU-ČSL, ale byl zamítnut.
Dvakrát schované vlastnictví
Že to jde, ukázal příklad českého registru smluv, kam se ukládají smlouvy týkající se veřejných peněz – pokud není smlouva do tří měsíců od podepsání zveřejněna na internetu, neplatí od samého začátku. Je nutné dodat, že tento registr od samého vzniku (2016) čelí snahám politiků udělit na některé smlouvy výjimky a nezveřejňovat je.
Už čtyři roky (s novým občanským zákoníkem, od roku 2014) mohou být v Česku zakládány svěřenské fondy. To jsou instituce, které lze využít k předání majetku ve prospěch dalších generací a které pomohou uchránit majetek před exekucí anebo prostě poslouží k anonymizaci vlastnictví.
Vznikla tak šedá zóna, do které stát neviděl. Svěřenské fondy využívají například podnikatelé v oblasti nelegálního hazardu ve snaze vyhnout se přísné regulaci v tomto byznysu, vysokým daním a sankcím. „Spolky a svěřenské fondy už ustupují. Kontrolujeme faktický stav věci, ne jak se věc nebo jednání jeví navenek,“ říká Martina Kaňková, mluvčí celní správy.
Stát dnes netuší, kolik svěřenských fondů v Česku existuje, kdo z nich profituje, a kdo by tedy měl z těchto příjmů platit daně. Teprve novela z roku 2016 s účinností od letošního roku zřizuje evidenci svěřenských fondů. Do konce června v ní musí být fondy zapsány, jinak zaniknou.
Na konci minulého týdne v evidenci visely údaje o pouhých deseti fondech. Veřejný je pouze název fondu a jméno jeho správce. To často bývá najatý právník. Jméno takzvaného beneficienta, zjednodušeně řečeno toho, komu majetek ve fondu říká pane, pak mají znát opět jen zákonem stanovené státní orgány (viz grafika).
