Zpráva zveřejněná opoziční Ústřednou argentinských pracujících (CTA) uvádí, že v této jihoamerické zemi umírá každý den 50 dětí. Podle jiného nevládního výzkumu podlehne denně podvýživě 27 dětí mladších pěti let. Vláda žádné číslo nezveřejnila.
Podle Dětského fondu OSN (UNICEF) žije v Argentině v bídě sedm dětí z deseti. UNICEF upřesňuje, že dvě třetiny půlročních až dvouletých dětí v provincii Chaco trpí chudokrevností. Dětská úmrtnost neustále stoupá v sedmi z 24 provincií.
Nedávno vyvolala záplavu reportáží fotografie, která se ocitla na první straně místních novin. Snímek zachytil dítě kost a kůže, umírající v nemocnice provincii Tucumán.
"V Argentině denně umírají děti na podvýživu. Není nutné jet až do provincií Tucumán a Misiones na severovýchodě země. Stává se to v nemocnicích na předměstí Buenos Aires," prohlásil šéf mezinárodního oddělení CTA Carlos Custer.
Podle něho je na pokraji podvýživy 2,5 milionu dětí, i když je Argentina prvním světovým vývozcem potravin na obyvatele - před Spojenými státy, Kanadou, Austrálií a Evropskou unií. V roce 2001 sklidila přes 70 milionů tun obilí.
Bída a hlad stíhají zemi, jejíž hrubý národní produkt byl před sto lety sedmý nejvyšší na světě. Argentina vyvážela lodi obilí a masa. "Budujeme na jižní polokouli evropský stát," pyšnili se přistěhovalci.
Podle UNICEF zvýšení nezaměstnanosti (21,5 procenta) a inflace (v roce 2002 čtyřicet procent) způsobilo, že část obyvatelstva, hlavně děti a dospívající, žije "pod prahem bídy a nuzoty".
CTA vinu za hlad a 20 milionů chudých přičítá likvidaci průmyslu a zadlužení, které začaly za vojenské diktatury v letech 1976 až 1983. Potíže zvýraznila vláda peronistického neoliberála Carlos Menena v letech 1989 až 1999.
"Odpovědnost padá především na Argentince, ale i na ty, kteří toho v souladu se základním zákonem kapitalismu využili, aby získali v krátké době moc peněz," míní Custer.
UNICEF uvádí, že od začátku hospodářského poklesu v roce 1998 se rozdíl v příjmech mezi deseti procenty nejbohatších a deseti procenty nejchudších zdvojnásobil.
Během režimu parity peso-dolar, který zavedl Menem, si Argentinci myslili, že jejich měna je stejně silná jako americká. Ale aby byla tato iluze udržena, bylo potřeba prodat všechen státní majetek - zprivatizován byl dokonce i ropný průmysl - a těžce zemi zadlužit.
Časovaná bomba hospodářského modelu korupce a úniku kapitálu vybuchla v rukou prezidentovi Fernandu de la Rúovi, který byl v prosinci 2001 přinucen odstoupit po lidové revoltě, která byla tvrdě potlačena a vyžádala si asi třicet mrtvých.
