Vybrat si renomovaný světový podílový fond investující v Evropě, Japonsku či ve Spojených státech a uložit do něj peníze není problém. Nakupují se prostřednictvím tuzemských zprostředkovatelů, kterými jsou banky a makléřské společnosti. Překážkou může být v podstatě jen vysoká minimální částka pro takovou investici.
Nákup zahraničních fondů není levný
Vstupenka na scénu světových podílových fondů je dražší než u podobných investic v tuzemsku. Pro porovnání - zatímco u většiny domácích investičních společností jde pořídit podílové listy do padesáti tisíc korun, u zahraničních je tato suma ojedinělou vlaštovkou přichází s ní jen fond Euro Potential HypoVereinsbank. Jednou tolik - sto tisíc korun - požaduje například Reiffeisen Capital. »Za sto tisíc u nás může investor získat ale jakýkoli fond - záleží jen na jeho přáních a my mu ušijeme přímo na míru portfolio,« říká Richard Skácel z RCI. Podobně se vyjádřila i Gabriela Surynková ze společnosti MONECO. Commerzbank připraví koktejl namíchaný z podílových listů vybraných fondů klientovi s minimálně 50 000 německými markami nebo jejich ekvivalentu. Po přepočtu na českou měnu to v současném kursu vychází na zhruba 935 000 korun. Čím větším balíkem peněz zájemce disponuje, tím větší jsou jeho možnosti - ve výběru firmy, které své peníze na nákup svěří, i ve výběru fondů. Částka milion korun už zaručuje možnost nákupu podílových fondů na kterémkoli kapitálovém trhu celého světa. Odborníci míní, že ideální suma je minimálně sto tisíc korun menší investice by se podle nich po odečtení všech nákladů nevyplatila.
Zájemce musí počítat také s poplatky
Podobně jako u některých českých podílových fondů musí investor počítat s tím, že se nákup neobejde bez vedlejších výdajů. Ty mohou mít podobu poplatku při nákupu a prodeji podílových listů nebo za správu fondu. Vstupní a výstupní náklady se pohybují mezi jedním a čtyřmi procenty, správní mezi jedním a dvěma procenty z objemu investovaných prostředků. Někdy se platí také provize obchodníkovi za zprostředkování transakce. Ta bývá obvykle nejvýše jednoprocentní, často ji společnost neúčtuje vůbec.
Jak nakupovat?
Zahraniční podílové listy se nakupují prostřednictvím obchodníků s cennými papíry, vybavených devizovou licencí. Mají ji především banky a některé větší makléřské společnosti. Výběr mezi nimi přitom není rizikový - všechny zahraniční podílové fondy nabízené v tuzemsku jsou spravovány seriózními společnostmi a obavy z vytunelování jsou zbytečné. Je třeba ale vědět předem, že tyto investice nejsou jištěny státem. Vedle otevření běžného účtu u pobočky zahraničního peněžního domu, který nákup vybraného podílového fondu zprostředkuje, s ním musí klient podepsat i takzvanou komisionářskou smlouvu. Ta umožňuje úředníkům banky nakupovat a prodávat cenné papíry tak, aby splnila klientovy požadavky. Důležitá je i smlouva o úschově a správě cenných papírů, takzvané Custody. Za všechny uvedené služby samozřejmě klient platí - poplatky se stanovují procentní sazbou z hodnoty jeho majetku. Nákup trvá několik dnů a probíhá ve měně, ve které je fond veden. »Když investor požadovanou cizí měnu nemá, musí počítat s náklady navíc za její konverzi,« říká Kateřina Dalecká, marketingová manažerka ING Investement management. Zpětný odkup je stejně jednoduchý jako nákup - provádí se na základě pokynu investora a celá transakce může být hotova do týdne. Záleží na tom, s jakou pravidelností fond oceňuje své podílové listy. Pokud se zpětný odkup podílových listů odehraje až po půl roce od nákupu, jsou jeho výnosy stejně jako u tuzemských fondů osvobozeny od daně.
Nákup zahraničních fondů není levný
Vstupenka na scénu světových podílových fondů je dražší než u podobných investic v tuzemsku. Pro porovnání - zatímco u většiny domácích investičních společností jde pořídit podílové listy do padesáti tisíc korun, u zahraničních je tato suma ojedinělou vlaštovkou přichází s ní jen fond Euro Potential HypoVereinsbank. Jednou tolik - sto tisíc korun - požaduje například Reiffeisen Capital. »Za sto tisíc u nás může investor získat ale jakýkoli fond - záleží jen na jeho přáních a my mu ušijeme přímo na míru portfolio,« říká Richard Skácel z RCI. Podobně se vyjádřila i Gabriela Surynková ze společnosti MONECO. Commerzbank připraví koktejl namíchaný z podílových listů vybraných fondů klientovi s minimálně 50 000 německými markami nebo jejich ekvivalentu. Po přepočtu na českou měnu to v současném kursu vychází na zhruba 935 000 korun. Čím větším balíkem peněz zájemce disponuje, tím větší jsou jeho možnosti - ve výběru firmy, které své peníze na nákup svěří, i ve výběru fondů. Částka milion korun už zaručuje možnost nákupu podílových fondů na kterémkoli kapitálovém trhu celého světa. Odborníci míní, že ideální suma je minimálně sto tisíc korun menší investice by se podle nich po odečtení všech nákladů nevyplatila.
Zájemce musí počítat také s poplatky
Podobně jako u některých českých podílových fondů musí investor počítat s tím, že se nákup neobejde bez vedlejších výdajů. Ty mohou mít podobu poplatku při nákupu a prodeji podílových listů nebo za správu fondu. Vstupní a výstupní náklady se pohybují mezi jedním a čtyřmi procenty, správní mezi jedním a dvěma procenty z objemu investovaných prostředků. Někdy se platí také provize obchodníkovi za zprostředkování transakce. Ta bývá obvykle nejvýše jednoprocentní, často ji společnost neúčtuje vůbec.
Jak nakupovat?
Zahraniční podílové listy se nakupují prostřednictvím obchodníků s cennými papíry, vybavených devizovou licencí. Mají ji především banky a některé větší makléřské společnosti. Výběr mezi nimi přitom není rizikový - všechny zahraniční podílové fondy nabízené v tuzemsku jsou spravovány seriózními společnostmi a obavy z vytunelování jsou zbytečné. Je třeba ale vědět předem, že tyto investice nejsou jištěny státem. Vedle otevření běžného účtu u pobočky zahraničního peněžního domu, který nákup vybraného podílového fondu zprostředkuje, s ním musí klient podepsat i takzvanou komisionářskou smlouvu. Ta umožňuje úředníkům banky nakupovat a prodávat cenné papíry tak, aby splnila klientovy požadavky. Důležitá je i smlouva o úschově a správě cenných papírů, takzvané Custody. Za všechny uvedené služby samozřejmě klient platí - poplatky se stanovují procentní sazbou z hodnoty jeho majetku. Nákup trvá několik dnů a probíhá ve měně, ve které je fond veden. »Když investor požadovanou cizí měnu nemá, musí počítat s náklady navíc za její konverzi,« říká Kateřina Dalecká, marketingová manažerka ING Investement management. Zpětný odkup je stejně jednoduchý jako nákup - provádí se na základě pokynu investora a celá transakce může být hotova do týdne. Záleží na tom, s jakou pravidelností fond oceňuje své podílové listy. Pokud se zpětný odkup podílových listů odehraje až po půl roce od nákupu, jsou jeho výnosy stejně jako u tuzemských fondů osvobozeny od daně.
