Dávky státní sociální podpory by měly patřit těm nejpotřebnějším. Jenže: ještě nikdo nevymyslel takový systém jejich přidělování, aby byl úplně spravedlivý. Tak třeba pan podnikatel. Když na příslušném úřadě mávne daňovým přiznáním, na kterém je ve správné kolonce nula nebo minus, může počítat každý měsíc s docela slušnou sumičkou přídavků na děti, sociálního příplatku a ještě třeba příspěvku na bydlení. Nic na tom, že před úřadem zaparkoval - oblečen ve značkovém oblečení - nejnovější model mercedesu a určitě by nechtěl slyšet, že patří mezi chudé. A úřednice, která má tušení, že státní peníze budou v tomto případě jen příspěvkem na nový nátěr bazénu? Celkem bezmocná. To u zaměstnanců, panečku, tam je to jiné. Vydělával jsi, máš příjem? Nedostaneš nic. Smůla, že třeba letos je až do konce června pro přiznání příspěvku na bydlení nebo sociálního příplatku nejdůležitějším příjmem ten z posledního čtvrtletí loňského roku, kdy se každý jen trochu slušnější zaměstnavatel snaží svým pracovníkům finančně přilepšit. Že se peníze z konce roku navíc rozfoukly na vánoční dárky a že období, pro které se podle nich stanovuje nárok na dávky, je proklatě dlouhé? Nedá se nic dělat, předpisy jsou předpisy. Žijeme přece v právním státě.
4. dubna 2000
