V porovnání s předchozím rokem 2002 si bankéři hlídající kurz koruny a hospodaření bank polepšili v průměru o 14 procent.
Průměrná mzda v Česku přitom rostla poloviční rychlostí, ale i tak vzbudila u ČNB nevoli, že je to příliš.
Proč si sami šéfové banky dopřáli loni svižný nárůst platů, vysvětluje jejich mluvčí Pavlína Bolfová změnou zákona o ČNB. Ten totiž vrátil v květnu 2002 rozhodování o platech bankéřů do jejich vlastních rukou. "Hned od prvního května roku 2002 se ale mzdy členů bankovní rady nezvýšily," říká Bolfová.
O výši platů a odměn si centrální bankéři rozhodovali sami po celá 90. léta. Od roku 2001 jim však poslanci nařídili platy snížit na úroveň premiéra a ministrů, čímž se dostali na hladinu středního managementu v soukromých bankách. Po roce a čtvrt omezení padla a platy se vrátily nad ministerské výdělky.
Podle Bolfové jsou platy šéfů ČNB stále zhruba o pět procent níže než před čtyřmi lety za guvernéra Josefa Tošovského. "Plat guvernéra je srovnatelný s výdělky v jiných finančních institucích na nejvyšší řídící pozici," říká Irena Brichta z personální agentury Hudson Global Resources.
Základní plat ve vedení bank se běžně pohybuje od dvou do pěti milionů korun ročně. A prémie mohou celkový výdělek i zdvojnásobit. Ve světě se platy centrálních bankéřů i několikanásobně liší. Šéf nejmocnější americké centrální banky Alan Greenspan se musí měsíčně spokojit po přepočtení s 374 tisíci korun měsíčně. V žebříčku se tak drží jen těsně nad Tůmou.
Úplné srovnání však není možné, protože řada centrálních bank platy svých šéfů tají. "Platy bankovní rady nezveřejňujeme," říká například Ivan Paška, mluvčí Národní banky Slovenska. Podobně se chová i německá Bundesbanka. Evropská centrální banka zveřejňuje jen sumu vyplacených peněz za celou bankovní radu.
Nicméně jak vyplynulo z průzkumu společnosti CentralBankNet, guvernéři ve vyspělých zemích mají většinou mírně přes 8,1 milionu korun ročně. Rekordmanem je centrální bankéř z Hongkongu skoro s třemi miliony korun měsíčně.
