"Poplatek za studium bych zavedl, a to ve výši přibližně tisíc korun měsíčně,“ říká děkan Fakulty filozofické ZČU Ladislav Cabada. Bylo by to podle něj hlavně z výchovných důvodů.
"Mnohdy totiž student volí více oborů, pak některého zanechá nebo studuje ve dvou průměrně a podobně. Platba za studium by jistě vedla k racionálnějšímu chování vysokoškoláků," vysvětluje děkan.
Školné může být motivací
Poplatek jako motivační nástroj pro studenty by použil také Jan Horejc, šéf Fakulty strojní ZČU.
"Bohužel, někteří studenti už na jiný typ motivace ani nereagují. Setkávám se s názorem, že co je poskytováno zadarmo - přičemž z čeho stát bere na platby si mnozí neuvědomují, to nemůže mít velkou hodnotu. Chápu, že v okresech s vyšší nezaměstnaností mohou vzniknout určitá pnutí, ale ty by mohla odstranit podpora krajských nebo místních úřadů, popřípadě místních podniků, pokud skutečně mají zájem řešit nezaměstnanost a nekvalifikovanost v daném regionu," vysvětluje Jan Horejc. Zároveň by však byl pro, aby se studentům s výbornými výsledky peníze zčásti nebo zcela vracely.
Dva pohledy na problém poplatků pak proti sobě staví děkan Fakulty ekonomické ZČU Milan Hrdý.
"Částka, která v současné době doprovází studium studenta, tedy náklady na učebnice, poplatky za menzu, kolej a další, se nyní pohybuje kolem třech a půl tisíce korun měsíčně. Tato výše by podle mě byla argumentem proti zavedení poplatků. Zároveň ale musím dodat, že vnímám vzdělání jako investici do své vlastní budoucnosti a právě každá investice vyžaduje počáteční náklady," říká Milan Hrdý.
Sám se přiklání k variantě nepřímého školného, které se platí až po ukončení studia. Pokud by měl zmínit nějakou konkrétní sumu, mluví děkan o maximálně deseti tisících ročně.
"Školné považuji za doplňkový zdroj, který by měl být z poloviny určen na plnění stipendijního fondu a zbývající část by měla být využita na vybavení dané školy, kterou student navštěvuje," dodává Milan Hrdý.
Pro bezplatné vzdělání je naopak Jiří Kotlan, děkan Fakulty elektrotechnické ZČU. V případě, že by ale dotyčný chtěl studovat další školu, měl by už platit.
"Každé další univerzitní studium znamená pro absolventa nadstandardní možnost uplatnění nebo "opravu" původně absolvovaného vzdělání prakticky rovněž za účelem lepšího uplatnění. Proto by druhé a další vysokoškolské studium mělo být placené," uvádí Jiří Kotlan.
O kombinovaném studiu říká: "Využívají ho ti, kteří jsou již zaměstnaní. Placení školného by proto měli zvládnout," podotýká.
Poplatek za druhé a další vysokoškolské studium by podle jeho slov neměl být pouze symbolický - doposud činí přibližně tři tisíce korun za rok, ale měl by umožnit tvorbu stipendijních fondů a také podpořit rozvoj informačních technologií a laboratoří pro výuku. "Proto bych ho navrhoval ve výši kolem dvaceti tisíc za rok, u kombinovaného studia pak kolem patnácti tisíc ročně," dodává Jiří Kotlan.
Hůře situovaní studenti by neměli přístup ke vzdělání
Proti poplatkům se postavila děkanka Fakulty pedagogické ZČU Jana Miňhová. Ani proděkan Fakulty právnické ZČU Milan Kindl s vybíráním peněz nesouhlasí.
"Za současných podmínek by zavedení školného znamenalo nepřípustný majetkový cenzus a studenti z hůře situovaných rodin by fakticky neměli přístup ke vzdělání. Řešení vidím ve zvýšení počtu vysokých škol včetně soukromých už proto, že částky, jež stát poskytuje formou dotace vysokým školám na jejich studenty, jsou jen zlomkem částek, které vyplácí na nezaměstnané. Uchazeč, který se nedostane na vysokou školu, stojí stát mnohonásobně více, než kdyby studoval," říká proděkan.
