Odpověď na otázku, proč zrovna tyhle dvě kategorie svrchně kvašených piv přežily v době nadvlády spodně kvašených lagerů a piv pils, je složité.
Možná je to způsobené smyslem pro nezávislost, která se projevuje už od počátku těchto dvou porýnských měst. Možná je to hluboko zakořeněná potřeba místních sládků i konzumentů odlišovat se od zbytku pivního Německa. A nebo je to jednoduše proto, že ta piva tak dobře chutnají.
Tato piva jsou prostě unikáty. Mísí se tu totiž kvasnice svrchního kvašení (a odpovídající vyšší teploty) se studenějšími podmínkami zrání, typickými pro spodně kvašená piva, například české ležáky.
 |
Článek vznikl ve spolupráci s časopisem BarLife |
Kombinací těchto dvou postupů pak docílíte ovocné aroma, které však není tak intenzivní jako například u piv z britských ostrovů. Navíc několikatýdenní studené ležení zjemňuje chuťové charakeristiky těchto piv.
Piva kölsch, jež Evropská unie chrání označením „appellation controllée“, jsou osvěžující, světle žluté barvy, někdy s přídavkem pšeničného sladu, většinou jenom lehce chmelená. Chuť je spíš sladší. Svojí barvou a obsahem alkoholu může pivo kölsch navodit dojem, že se jedná o plzeňský typ.
Co musí splňovat piva kölsch
1. piva budou vařena v Kolíně nad Rýnem a nejbližším okolí2. piva budou svrchně kvašená
3. musí mít světlou barvu a být čirá
4. musí být filtrovaná
5. stupňovitost mezi 11-14°
6. musí se nalévat do sklenic „stange“ – 20 cl (vysoká, úzká sklenice s rovnými stěnami)
Piva altbier, která se vaří v nedalekém Düsseldorfu, mají nádhernou měděnou barvu, sladovou vůni i chuť a příjemně výraznou hořkost se suchým a svěžím dozníváním. Obsah alkoholu bývá kolem 5 %. Celkově jsou piva altbier hořčí než sousední piva kölsch, k čemuž jim dopomáhají tradiční německé chmelové odrůdy jakou jsou Spalt, Hallertau a Tettnang.
Budete-li chtít zapít případný úspěch našeho národního týmu, který v Kolíně nad Rýnem také bude hrát, neuděláte chybu, když zamíříte do centra města k místní katedrále. Zde totiž najdete brewpub Früh Am Dom, který se svými 1000 místy patří k největším.
Založen roku 1904 si záhy získal velkou popularitu, čehož důsledkem bylo vybudování většího pivovaru mimo centrum města.
Další dobrou volbou je brewpub Zur Malzmühle, která vás svým pivem Mühlen Malz odmění za to, že jste mu obětovali několik minut chůze. Klasikou mezi pivy kölsch je pak pivovárek Die Hausbranerei Päffgen, založený roku 1883. V místní ohromné pivnici vám nabídnou kölsch, který je považován za nejlepší ve městě.
Weizen - chutě a vůně
Kdo někdy ochutnal pšeničné pivo, určitě se ptal: kde se všechny ty zajímavé chutě a vůně v berou? Je to samozřejmě dáno technologií výroby. Základem je svrchní kvašení (připomeňme si, že při něm vlivem vyšších teplot kvasinky produkují více aromatických látek) a použití alespoň padesáti procent pšeničného sladu, na úkor sladu ječného.
O zbytek se pak v nefiltrovaném pivu postarají kvasinky. Pšeničné pivo se vařívalo i na našem území, bylo však už od poloviny 18. století postupně vytlačováno pivem ječným.
PRVNÍ DÍL SERIÁLU O NĚMECKÝCH PIVECH ČTĚTE ZDE
Jaké pšeničné pivo může ochutnat český pivař? Při výjezdu za hranice, ať už do Německa či Rakouska, narazí na širokou nabídku pšeničných piv, označovaných zde jako "Weizenbier". Nejrozšířenějšími německými značkami jsou Paulaner a Erdinger, poslední jmenovaný se dá občas sehnat i u nás.
Z těch rakouských lze doporučit Edelweiss. Určitě pak neprohloupíte, sáhnete-li po značkách Ayinger, Schneider nebo Andechs. Tím ale nechci říct, že ty malé, regionální či přímo vesnické pivovárky neumí udělat dobré pšeničné pivo. Navíc mnohé z pivovarů nabízejí nejen základní verzi pšeničného piva, ale i její odvozeniny, jako filtrované ("Kristall"), tmavé ("Dunkel Weizen"), nebo silnější pšeničné pivo ("Weizenbock").
Ať už na mistrovství světa v Německu vyhraje jakékoli mužstvo, místní pivo bude vítězem v každém případě. A kolik vítězných pohárků urazíte, záleží nejen na postupu českého týmu, ale především na vás samotných. Zpátky domů si přivezete zkušenost, kterou v Česku ani na Slovensku zatím neuděláte.
