Ještě v roce 1970 hlásilo každých sto pojištěnců ročně 110 případů nemoci. V roce 2003 je to už jen necelých 82 onemocnění na sto zaměstnanců.
O to déle ale lidé doma zůstávají. V roce 1990 nemocný průměrně marodil asi 18 dnů. Loni už to byl téměř dvojnásobek - 30,45 dne.
"Není to pouze v tom, že se zvyšuje podíl dlouhodobě léčených nemocí, tendenci k prodlužování má pracovní neschopnost ve všech diagnózách," uvedl Český statistický úřad.
Odvětvím, kde se marodí čím dál víc je bezkonkurenčně zemědělství a stavebnictví. Podle analýzy statistiků naopak nejméně marodů je ve školství a ve veřejné správě.
Výzkum potvrdil i další známý fakt. Mnohem častěji zůstávají s nemocí doma lidé s nižšími příjmy, než ti, kteří vydělávají víc.
"Hodnota volného času je pro ty, kteří vydělávají méně než průměr, mnohem vyšší než pro lidi s vyššími příjmy. Na tom, že zůstanou doma tolik netratí," dodal Jaroslav Novák z Českého statistického úřadu.
|
Průměrné procento |
|
Zohledňuje počet hlášených |
Nemocnost se také výrazně liší podle regionů. Průměrná pracovní neschopnost, která zohledňuje délku nemoci i počet hlášených případů, byla v roce 2003 nejvyšší na Šumpersku, ale také v Uherském Hradišti, Bruntále nebo v okresech Moravskoslezského kraje.
Naopak hluboko pod průměrem České republiky, kde průměrná pracovní neschopnost dosáhla v roce 2003 6,8 procenta, jsou bývalé okresy Kolín, Mělník Praha, ale také Jindřichův Hradec nebo Písek.
Mezi hlavní problémy vysoké nemocnosti Čechů patří peníze. V době nemoci totiž zaměstnanci dostávají peníze z fondu nemocenského pojištění. Ačkoli příjmy i výdaje fondu rostou, výdaje se přeci jen zvyšují rychleji.
