Rok předtím to bylo jen 155 nákupů. Souhrnná částka loni vzrostla o pětinu na 210 miliard korun. České firmy nakupovaly ve výrobě, službách, ale i v realitách. "Od krize nebylo lépe," říká Petr Kříž z poradenské společnosti EY, který radí s nákupy a prodeji podniků. Větší ruch než nyní panoval na českém trhu jen před krizí v roce 2007.
Loňskému žebříčku vévodí nákup 66 procent Telefóniky za 64 miliard korun společností PPF a prodej provozovatele plynovodů Net4Gas za 41 miliard korun, které získala společnost RWE od kupující německé pojišťovny Allianz a kanadské investiční skupiny Borealis.
Za pěti z deseti největších transakcí stojí investoři jako Petr Kellner (PPF) nebo Daniel Křetínský (EPH a J&T). Pokud by žebříček zahrnoval i transakce, u kterých se ceny jen odhadují a nejsou veřejné, jako například mediální investice Křetínského (Ringier) a Andreje Babiše (Mafra), stáli by největší čeští miliardáři za osmi investicemi z deseti.
Česko je ve střední Evropě výjimečné
"Česká republika profituje z působení etablovaných investičních skupin jako je PPF, EPH, KKCG nebo Penta. Díky nim je český trh firem stále v pohybu i v dobách, kdy jsou zahraniční investoři spíše zdrženliví. Nejsem si jistý, že by na dalších trzích v regionu bylo tolik silných lokálních investičních skupin. Při transakcích jim pomáhá i dobrý stav místních bank, které jsou to ochotné financovat," podotýká Kříž.
Podle Petry Wendelové, která šéfuje oddělení pro fúze a akvizice ve společnosti EY, v hodnotě transakcí Češi uspěli v regionu střední a východní Evropy nejlépe. Se zeměmi na západ od hranic srovnání neexistuje. "Výsledky lze hodnotit jako úspěch České republiky a českých investorů, protože Polsko i Turecko jsou řádově větší ekonomiky. Převážná většina transakcí odráží strategické změny v rozložení sil hráčů v různých odvětvích a v regionu. Významnou roli sehrály české firmy v zahraničí, jejichž aktivita v posledních deseti letech systematicky narůstá," říká.
Chuť prodávat nebo kupovat sílí
Do prodeje jdou nyní firmy, jejichž majitelé kvůli krizi rozhodnutí prodat odkládali. "Narozdíl od západní Evropy nebo Německa, Českou republiku minuly velké prodeje firem, které se dostaly do finanční úzkosti, aneb jak tomu my nepěkně říkáme "vystresovaná aktiva", a musely hledat kupce. I letošní rok v tomto trendu bude pokračovat. Kapitálu je tu přebytek, problém je, co kupovat," dodává.
Těžko letos něco překoná Telefóniku, ale roste zájem i o tradičnější obory. Ožívá průmysl, stavebnictví i automobilová výroba. Investoři kupují nejen ve svém oboru, ale i v navazujících odvětvích a někteří se pouštějí i na úplně nová pole s cílem získat více na podílu trhu, než na kontu v bance.
Loni ze 233 transakcí provedly české firmy v zahraničí 42, to je dvakrát více než v roce 2012. České firmy se však už daleko více drží doma nebo v těsném sousedství. Pokud jdou do zahraničí, nakupují převážně na Slovensku, v Německu, Polsku nebo Maďarsku.
Do exotiky se firmy pouští už jen zřídka
"Čeští investoři, a to platí i pro velké investiční firmy jako Penta, PPF nebo KKCG, se drží zemí v sousedství, případně zemí, kde už podnikají. Zvyšuje se odpor expandovat do vzdálenějších zemí jak geograficky, tak mentalitou a kulturou. Na zajímavé investice na Balkáně nebo v Turecku se dívají kriticky a málokdo se tam pouští," upozorňuje Petra Wendelová ze společnosti EY.
Podle ní ještě před deseti lety čeští podnikatelé věřili, že domácí úspěch se dá přenést jinam. "Ale jsou z toho velmi špatné příběhy se smutným koncem, to se replikovat nedá. Akční rádius je v sousedství. I velcí podnikatelé s velkou průmyslovou zkušeností, kteří působí v nadnárodních oborech, investice v Saúdské Arábii nebo v Indii v jejich oboru odmítají," dodává.
