Živnostenská banka nabízela své služby od roku 1868. Ilustrační foto.

Živnostenská banka nabízela své služby od roku 1868. Ilustrační foto. | foto: Profimedia.cz

Mizí nejstarší značka českého bankovnictví

  • 38
Italská skupina UniCredito Italiano v červnu příštího roku dokončí sloučení Živnostenské banky s HVB Bank a nově vzniklý subjekt ponese název UniCredit Bank. Tím zmizí i název Živnostenská banka, jedna z nejstarších značek, které v Česku působí.

Živnostenská banka současně představuje jeden z nejzajímavějších příběhů českých hospodářských dějin. V prosinci jí bude 138 let. Byla založena v roce 1868 jako první česká akciová banka, která si postupem času získala vedoucí postavení v československém komerčním bankovnictví.

Původně zastřešovala organizace pro české záložny. S tím, jak expandovali domácí podnikatelé, začala rozšiřovat své pozice zejména v průmyslu a před první světovou válkou byla již největší československou bankou.

Její rozvoj je neoddělitelně spojen s osobou doktora Jaroslava Preisse. Ten byl od roku 1907 šéfem hypotekárního a úvěrového oddělení banky a z této pozice se během první světové války postavil proti poskytování úvěrů válčícímu Rakousku, za což byl zatčen a ve vězení se dostal mezi své pozdější přátele Karla Kramáře, Aloise Rašína a Vincence Červinku.
Po amnestii císaře Karla I. byl v září roku 1917 zvolen jako hrdina odboje na místo vrchního ředitele banky.

Prvorepubliková velkobanka
Hned po vyhlášení Československa stál Preiss při tvorbě hospodářského zákona, v němž mimo jiné výrazně ovlivnil kontury budoucí měnové reformy. Zároveň stál v pozadí tzv. nostrifikace, která spočívala v převedení kapitálu a sídel velkých českých podniků z Rakouska.

Oba tyto kroky výrazně posílily Živnobanku, která tím získala pozici středoevropské velkobanky. Jaroslav Preiss se stal jedním z nejmocnějších mužů v zemi, za což si později získal přezdívku žralok od Prašné brány (dnešní sídlo ČNB bylo sídlem Živnobanky a vybudoval ho právě Preiss v průběhu druhé světové války).

V čele banky se ve dvacátých letech Preiss zasadil o fúze velkých průmyslových podniků (Škoda Plzeň a Laurin a Klement, ČKD atd.). V soukromí se stal významným mecenášem (přispěl na stavbu Mánesa, Národního technického muzea apod.).

Banka měla v ekonomice rozhodující vliv a vlastnila takřka polovinu průmyslu, který Preiss přímo ovlivňoval jako člen správních rad. V roce 1938 měla banka již majetek v hodnotě 5,3 miliardy korun a ten zahrnoval 102 podniků a v dalších 67 měla kapitálovou účast. Šlo o podíly v ČKD, v uhelném a ocelářském průmyslu, v Poldi nebo Synthesii. Podniky, které ŽB nevlastnila, alespoň úvěrovala.

V roce 1938 Preiss onemocněl a z čela banky odstoupil. Po Benešově abdikaci byl dokonce navrhován na post protektorátního prezidenta. Také kvůli tomu ho později komunisté vnímali jako kolaboranta. Preiss umírá 29. dubna 1946 po několikaměsíčním věznění. Jeho majetek byl konfiskován, cenné sbírky knih a obrazů byly z velké části rozkradeny.

Zahraniční obchod
V roce 1945 byla Živnobanka, tak jako ostatní české banky, znárodněna. V dalších letech komunismu hrála ŽB významnou roli v zahraničním obchodě a měla i vlastní zahraniční pobočku v Londýně.

Po pádu komunistického režimu byla první bankou ve střední a východní Evropě privatizovanou zahraničnímu kapitálu, konkrétně šlo o německou banku BHF Bank. Ta svůj podíl prodala v lednu 1998 německé Bankgesellschaft Berlin, od které Živnobanku koupila italská UniCredito Italioano. Italové se následně rozhodli název Živnostenská banka po jejím sloučení s HVB Bank dále nevyužívat.