Vláda bude v pondělí jednat o programu, podle něhož Česko v roce 2013 bude mít výdaje o 100 miliard korun ročně nižší. Chce to po nás Evropská komise. Co v tomto balíčku je?
Navrhli jsme výlučně prodloužení opatření prvního (Janotova) balíčku do roku 2012, tedy těch, která přežijí. Dále pak zavedení druhé daňové sazby pro lidi s příjmem nad 1,7 milionu korun ročně.
To však nedá těch sto miliard za tři roky, které bychom měli ušetřit, abychom snížili deficit na tři procenta HDP a mohli zavést euro.
Konkrétní kroky nechť si zvolí příští vláda. Odmítám se přít, jestli mám zvýšit spotřební daň nebo daň z příjmu firem, protože vím, že politické spektrum na to má rozdílné názory. Budou muset o 15 až 20 miliard daně zvyšovat stejně. Součástí opatření na straně výdajů rozpočtu 2011 a 2012, které bude navrhovat konkrétně už nová vláda, je úspora výdajů 10 miliard. Jestli to bude stavební spoření či sociální výdaje, to záleží na tom, co si vítězná strana prosadí.
Vy navrhujete zavedení 31procentní daně z příjmu fyzických osob nad úroveň dnešních stropů, tedy nad 145 tisíc korun měsíčně. Není to poněkud vysoká sazba?
Dnes máme patnáctiprocentní daň ze superhrubé mzdy, což v přepočtu na hrubou mzdu činí 22 procent. Po odpočtu slev na dani vyjde efektivní sazba daně zhruba 20 procent z hrubé mzdy. Každý zaměstnanec tak státu odvádí těchto 20 procent plus dalších 11 procent na zdravotním a sociálním pojištění, dohromady z hrubé mzdy jde 31 procent státu. Chci-li mít rovnou sazbu, tak ať ji státu odvádějí všichni i nad úrovní stropu. Překvapilo mě, že zvýšení přímých daní nám doporučuje v rámci boje proti deficitu i OECD.
Náš daňový systém se jim nezamlouvá?
V první řadě nám radí, abychom si udělali pořádek v daňových základech, a s tím já souhlasím. Spoustou výjimek si základy snižujeme. Připravuji podklad, který předám svému nástupci, jde o podrobné posouzení základů daně z příjmu firem a občanů. Zjišťujeme, které výjimky mají logickou vazbu na jiné zákony, které jsou přežité, nesmyslné, a zrušit je. Materiál budu mít hotový koncem března.
Na jaké daně byste sáhl, kdybyste se nemusel ohlížet na politickou podporu?
Sblížil bych sazby DPH, postupně bych o dvě procenta zvýšil spodní sazbu a o procento snížil horní (střetly by se tak na 16 nebo 17 procentech, pozn. red). OECD nám doporučuje zvýšení daně z nemovitostí. Byť jsme ji od letoška zvýšili o 100 procent, pořád je u nás jedna z nejnižších. V první řadě bychom ale měli přehodnotit výpočet – ten vychází z rozsahu majetku, a nikoliv z jeho hodnoty. Je rozdíl mít starý dům z 19. století a novou vilu. Dle hodnoty bude ten druhý dražší, ale podle objemu domu v metrech kubických by to bylo stejné.
Kdy bude zase prostor pro snižování daní?
Kdyby mi nešlo o získání peněz do státní pokladny, sblížení DPH bych kompenzoval snížením odvodů na sociální a zdravotní pojistné. To máme podle OECD u zaměstnanců příliš vysoké. Na druhé straně nás ekonomové ve zprávě kritizují, že živnostníci mají tendenci platit nižší daně než zaměstnanci. Na jedné straně malí a střední podnikatelé tvrdí, že jsou zdaňováni příliš, na druhé straně odbory a zaměstnanci tvrdí, že do systému zdravotního pojištění přispívají málo.
A kdo má tedy pravdu?
Problém je v nastavení systému – pojistné u nás funguje spíše jako daň – bez ohledu na to, kolik odvádíte do systému, mají všichni podobné důchody, nemocenské a tak dále. U pojistného by mělo být plnění dle výše pojistky.
Jak by se vám líbil zákon o vyrovnaném rozpočtu?
Nejsem zastáncem takového sešněrovávání legislativy, nicméně kdyby to mělo pomoci větší finanční disciplíně, tak to podpořím. Ten návrh tu není poprvé. Byla tu o tom debata už v 90. letech. Měla by se ctít zásada, že jestliže nejsem schopen snižovat výdaje, nemůžu být schopen ani snižovat daně. A to se tu dělo: zvyšovali jsme výdaje, snižovali jsme daně, a proto se nůžky deficitu postupně otevřely.
Nějaké peníze do rozpočtu by se daly získat například tím, že zamezíte daňovým únikům. Co by se v tomto směru dalo dělat?
Po několika letech opět na ministerstvu debatujeme o daňové amnestii. Naposledy tu debata běžela v 90. letech a kolem roku 2004.
Jak byste daňové únikáře přinutil, aby se přiznali?
Tak jako to dělá Itálie: na bázi dobrovolnosti. Aby se přiznali, že mají v zahraničí peníze, a my jim je bez sankcí umožníme legalizovat. Jsem si vědom, že co funguje v Itálii, nemusí fungovat tady. A že je to také určitý morální hazard, protože bychom tolerovali nezákonné počínání těch, kteří měli daňové úniky.
Politické strany teď přicházejí s nápady na úspory ve státní správě, jako je centrální nákup, zlevnění veřejných zakázek, zefektivnění státní správy, snížení počtu úředníků. Takové nápady tu už byly a nedotáhly se do konce. Tušíte proč?
Protože nebyla politická vůle. Jsou to většinou nepopulární opatření, která mají okamžitě spoustu odpůrců. Nejlepší nástroj, jak je uvést v život, je nedat na ně peníze. Když něco řešíte se stávajícím objemem peněz, většinou se to nepovede, jakmile peníze nejsou, tak se to řeší. Pokud politici myslí reformu provozu ministerstev vážně, tak se musí výrazně zúžit okruh činností, které ministerstva a podřízené organizace dělají. Skutečně velké částky v řádu desítek miliard nelze škrtat bez reforem.
Nešel by lépe využít majetek státních firem, například Lesů ČR? Těm leží miliardy korun na účtech a není ani známo, kdo je spravuje.
Zcela určitě. Měl by tomu pomoci počítačový systém státní pokladny, který se rozbíhá a plně funkční má být za dva roky. Veškeré účty státních firem by byly na jednom účtu státu, ne na účtech komerčních bank. Peníze by mohl zúročovat stát a nemuseli bychom emitovat tolik dluhopisů.
Máte přehled, kdo peníze státních firem včetně zmíněných Lesů ČR spravuje?
Myslím si, že vím, ale ne stoprocentně. Nemělo by to být tajné, ministři, kteří zastupují stát na valných hromadách podniků se státní účastí, by to měli vědět. Dnes je to v kompetenci členů dozorčích rad. Pokud to nevědí, měl by to změnit audit v dozorčích radách, který teď probíhá. Nevadí mi, že peníze státní firmy spravují komerční banky. Problém je, že by se ty peníze mohly ocitnout u rizikových subjektů, v minulosti například u islandské banky a podobně.
kdo je ministr eduard janotaJanota vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Profesní kariéru zahájil v roce 1976 jako odborný referent na generálním ředitelství České státní pojišťovny. Od roku 1978 působí na ministerstvu financí v odboru státního rozpočtu, který od roku 1992 řídil, od té doby také připravuje státní rozpočty. Od dubna 1999 byl náměstkem ministra financí, celý úřad vede od loňského května. S koncem Fischerovy vlády se chystá odejít ze státní správy. |
