Inflace k nám přichází zvenku, domácí vlivy se ještě projeví, uvádí experti

Ceny v Česku rychle rostou, meziročně stouply o 4,1 procenta a podle prognóz tomu není konec. Čím to je? Důvodů je hned několik, vzájemně jsou jeden s druhým těsně spjaté. Některé z nich představují jen dočasný problém způsobený pandemií, u jiných se očekává, že se teprve naplno projeví.

Redakce IDNES.cz oslovila šest českých ekonomů a ekonomek s otázkou, co způsobuje současnou inflaci v tuzemsku. Odborníci zmiňují zašmodrchané dodavatelské řetězce, snahu lidí a podniků dohnat, co během pandemie zaspali, ale i to, že inflace je tak trochu sebenaplňujícím se proroctvím.

V neposlední řadě uvádí domácí faktory, jako například zrušení superhrubé mzdy, které se ale naplno projeví až v příštích měsících. Zatěžkávací zkouškou po všech stránkách bude vánoční sezona.

Podívejte se, co o příčinách inflace experti říkají. 

Suroviny nad zlato

Těžba lithia v Argentině.

Podle ekonomů a ekonomek přichází zdražování do České republiky zvenku. „Jde o světové ceny, které se promítají do cen u nás. České instituce nad tím nemají kontrolu,“ uvádí ekonom Jan Švejnar, působící v institutu CERGE-EI a v Národní ekonomické radě vlády (NERV). 

Růst světových cen se týká surovin, jako je zemní plyn, ropa a nerosty. Tyto ceny rostou kvůli nedostatku produkčních kapacit a kvůli překvapivě rychlému oživení po pandemických uzávěrách. Svým způsobem jsou na vině i ekologické ambice, které za pochodu mění potřebu toho, co se například má těžit, a co má zůstat pod zemí.

„Ceny primárních komodit jdou nahoru z vícero důvodů. Jeden z nich se týká zeleného přechodu, tedy Green Dealu. K zelené změně ekonomiky potřebujete suroviny jako je měď nebo hliník. Nejsou ale dostatečné produkční kapacity, ani doly, které by mohly na rostoucí poptávku reagovat,“ vysvětluje ekonomka Ilona Švihlíková, která rovněž působí v NERVu.

Nutno poznamenat, že světové cíle uhlíkové neutrality se do zdražování budou podle ekonomů promítat i v budoucnu a to zejména u cen energií.

Přetrhané sítě dodavatelů

Montrealský přístav plný přepravních kontejnerů.

Svět je neuvěřitelně provázaným strojem, který jede na doraz, aby se stále co nejvíce těžilo, produkovalo, vyrábělo a prodávalo. Jenže pandemie uzavřela hranice a zpřetrhala tak dodavatelské řetězce, bez jejichž pomoci „stroj“ nefunguje. Nyní se řetězce obnovují, avšak nemohou jen tak začít v bodě, kde v zimě roku 2020 skončily. Doba se změnila, přetrvává nejistota, a navíc hranice stále ještě nedýchají tak volně jako před pandemií.

„Problémy v dopravě prodražují a prodlužují dodávky zboží. Kvůli tomu není možné uspokojit rostoucí poptávku, která se oživuje po krizi. Lidé se proto přeplácí, aby si mohli koupit nedostatkové produkty. Obchodníci toho samozřejmě obratně využívají a skokově zdražují,“ vysvětluje hlavní ekonom investiční společnosti BHS Securities Štěpán Křeček.

Ekonomové a ekonomky však předpokládají, že tento efekt by měl během následujících měsíců odeznít s tím, jak se situace v logistice postupně ustálí. Zatěžkávací zkouškou bude pro dodavatelské řetězce vánoční sezona.

Snaha dohnat, co během pandemie stálo

Osud restaurací během pandemie závisel na výdejních okéncích.

„Během pandemie lidé odkládali nákupy a podniky odkládaly investice. Jestliže teď nabyli dojmu, že pandemie končí, tak se nyní naakumulovaná poptávka promítá ve zvýšení poptávky a to může dočasně vyhnat ceny nahoru,“ vysvětluje Jan Švejnar.

Pokud jim to situace umožňuje, podniky se snaží kompenzovat pandemický útlum právě zvyšováním cen. „Mezi domácí faktory lze zařadit snahu firem kompenzovat si ztráty v průběhu pandemie vyššími cenami,“ míní hlavní ekonom České bankovní asociace Jakub Seidler.

Jde hlavně o firmy v oblasti ubytování a stravování, které na pandemických uzávěrách výrazně tratily. Hotely a restaurace nicméně musí reflektovat ceny konkurence a taky to, zdali se do nich už vrátili zákazníci, a zdali jsou ochotní si připlatit. 

Nasysleno na účtu

Mají peníze a chtějí utrácet.

Ukazuje se, že lidé peníze mají. Státy včetně Česka do ekonomiky pumpovaly velké množství peněz, aby tak rozmělnily dopady pandemie. Konkrétně v České republice také docházelo na výdaje, které s covidovými útrapami podniků a lidí tak úplně nesouvisely.

Ekonomové a ekonomky hovoří o zrušení superhrubé mzdy jako o jednom z faktorů, který mohl inflaci přiživit. Avšak vyčíslit dopady tohoto aspektu podle nich není možné. Nelze zkrátka říct, o kolik by byla inflace menší, pokud by ke zrušení nedošlo.

„Zrušení superhrubé mzdy mohlo mít nějaké proinflační efekty. Řekla bych, že se to projevilo hlavně v cenách nemovitostí, protože zrušení superhrubé mzdy pomohlo těm nejbohatším skupinám, to znamená lidem, kteří jsou více informovaní o inflačních tlacích. Tito lidé něco očekávali a proto hledali zajištění, které našli právě na trhu nemovitostí,“ uvádí Ilona Švihlíková. 

Nadvklady

Objem peněz nad normální úrovní vkladů lidí u bank.

„Na účtech domácností a firem se v současné době vyskytuje skoro 400 miliard korun nadvkladů, tento objem mírně klesá, ale svým způsobem je to tikající bomba. Kdyby se tyto peníze začaly například před Vánocemi ve velkém uvolňovat, tak by to růst cen ještě přiživilo,“ upozorňuje Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank.

„V průběhu pandemie se omezovala výroba, což snížilo množství produktů na trhu. Přitom se do ekonomiky narvaly peníze na dluh, aby nedošlo k eskalaci krize. Inflace je logickým důsledkem těchto činů. Zkrátka je málo produktů na příliš mnoho peněz, tak dochází ke zdražování,“ shrnuje to Štěpán Křeček.

Roste cena práce

Další faktor, který firmy reflektují tak, že zdražují, je růst ceny práce. Na zvyšování mezd tlačí to, že je trvale více volných pracovních míst než nezaměstnaných, uvádí předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová. 

Pokud chce podnik rychle najít strojaře nebo i nekvalifikovaného dělníka, musí si za něj zkrátka připlatit, protože těchto lidí je na trhu práce málo. (O tom, kde všude pracovníci chybí a co s tím podniky dělají, jsme psali zde).

„Pod inflačním kotlíkem přitápí také razantní zvyšování minimální mzdy, které bez návaznosti na produktivitu práce tlačí skrze řadu zaručených mzdových tarifů průměrnou mzdu nahoru. Mzdy rostou několik let rychleji než produktivita práce, což je učebnicový proinflační impuls,“ vysvětluje Zamrazilová.

Sebenaplňující se proroctví

Svým způsobem hraje roli i to, že mnoho investorů očekávalo, že se globálně bude po pandemii spíš zdražovat. Na inflaci se proto připravili tak, že investovali třeba do nemovitostí, čímž vlastně jejich ceny podpořili.

„Je tam i nějaký spekulační efekt, těžko říct, jak velký. Obecně platí že když se investoři obávají inflačních tlaků, tak sází na něco, co je v jejich očích jisté. Bývá to zlato, nemovitosti, a jsou to i primární komodity, nerostné suroviny. Hedgování proti inflaci samo o sobě k inflaci přispívá. Je to paradox, ale bohužel to tak je,“ vysvětluje Ilona Švihlíková.

Z bodu nula

Ekonomové a ekonomky rovněž upozorňují, že u některých položek je dramatické zvyšování cen dáno tím, že minulý rok byla jejich hodnota na trhu velmi nízká kvůli pandemii. Ukázkovým příkladem je ropa.

„Některé ceny, zejména ceny ropy, šly po příchodu pandemie brutálně dolů a nyní se vrátily k úrovni, která tu byla před pandemií. Navzdory tomu, že pohonné hmoty nyní stojí podobně jako v roce 2019, v meziročním srovnání to působí tak, že jsou hodně vysoko. Ceny pohonných hmot ve spotřebitelském koši rostou meziročně třeba o 20 procent,“ uvádí Jakub Seidler.