To ve sborníku ekonomických vizí sestaveném Deutsche Bank představil analytik této instituce Luke Templeman. Jeho nápad se ukázal natolik třaskavý, že si ho všimla i německá prestižní média jako Handelsblatt nebo Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Templeman předpokládá, že by každý zaměstnanec odváděl pět procent ze svého denního výdělku za každý den, který stráví na home office, pokud by zároveň měl možnost pracovat i na klasickém pracovním místě ve firmě. Výjimku by představovaly situace, kdy by pracoval z domova kvůli epidemii.
Podle Templemanových propočtů by se takto dalo jen v USA získat až 49 miliard dolarů ročně, které by následně stát mohl získat na „dotace pro zaměstnance s nejnižšími příjmy, kteří z domova pracovat nemohou“.
Analytik ve svých úvahách předpokládá, že na tomto řešení vydělají všichni. Z domova pracující zaměstnanci nebudou utrácet za obědy v restauraci, ušetří i za cestování, firmy budou moci do budoucna zmenšit kancelářské prostory a nízkopříjmoví příjemci dotací dostanou peníze navíc.
Úvaha o homeofficové dani myšlenkové zapadá do celého konceptu sborníku Deutsche Bank nazvaného What we must do to rebuild (Co musíme udělat k přestavbě). Ten vedle důrazu na životní prostředí a digitalizaci na několika místech řeší přerozdělování bohatství a peněžní transfery v ekonomice. „Představujeme myšlenky, jak by se ekonomiky, firmy i společnost měly po pandemii přestavět. … Některé myšlenky se mohou zdát radikální, ale doufáme, že budou inspirovat ty, kdo rozhodují, ve chvíli, kdy se zotavujeme z tohoto tragického období,“ píše se v předmluvě.
Příspěvek ke zdanění práce z domova tak spíše „otevírá debatu“, než aby přinášel podrobné propočty. Na jednu stranu předpokládá úspory za cestování, stravování či oblékání, už ale vůbec nebere v úvahu vyšší náklady na elektřinu, vodu, internet, opotřebení elektroniky nebo skutečnost, že i na home office může jít zaměstnanec na jídlo do restaurace za rohem. Zdaleka ne každý má také doma komfortně zařízenou pracovnu a náročné je nezřídka i skloubení práce s rodinným životem.
Tyto vyčíslitelné i nevyčíslitelné náklady se v Templemanově příspěvku řeší větou: „Tyto náklady by se neměly podceňovat, zpravidla ovšem blednou v porovnání s přínosy. Proto velká většina pracujících z domova plánuje s home officem pokračovat i po odeznění epidemie.“
Není ovšem zřejmé, zda by tato ochota pokračovala i ve chvíli, kdy by stát lidi v home office daňově postihoval (a není ani jasné, jak by se pro daňové účely home office vykazoval a kontroloval). Poslední průzkum společnosti STEM/Mark, který měřil práci Čechů z domova, sice potvrdil rozšířené využití home office, zároveň ale ukázal, že do budoucna příliš klíčový být nemusí.
„Jen necelých 22 procent lidí navíc říká, že pro ně bude při hledání nové práce důležité, zda zaměstnavatel nabízí standardně možnost práce z domova. „Je to přístup k práci, který nemůže být dlouhodobě považovaný za benefit. Spousta zaměstnanců, kteří home office považovali za benefit, už tuto ‚iluzi‘ ztratila. Zjistili, že to není žádná výhra,“ komentoval průzkum ředitel personální společnosti Předvýběr.cz František Boudný.
