Členové záložen mají jiná práva než klienti bank

- Uložím si peníze na účet, tam mi vydělají pěkné úroky a pak si je v klidu vyberu. Takhle zpravidla uvažuje drtivá většina klientů bank i členů družstevních záložen. Odlišují však od sebe oba tyto vkladatele pouze výše úrokových sazeb? V každém případě ano, ač si to lidé mnohdy neuvědomují. »Obávám se, že většina lidí rozdíl mezi kampeličkou a bankou nevnímá,« říká výkonný prezident České asociace záložen Richard Mandelík. Základním rozdílem je především vztah klienta k bance a člena k družstvu. Zatímco družstevník je totiž kromě vkladatele zároveň i majitelem záložny a ručí tedy - i když omezeně - za její závazky, klient banky není za její hospodaření nijak odpovědný.

Zákon o spořitelních a úvěrních družstvech proto dává - i přes řadu svých nedostatků - členovi záložny mnohem větší práva na informace o hospodaření kampeličky, než jaká má klient banky. »Jako člen záložny má ze zákona právo na to, a to i předtím, než do ní uloží větší sumu prostředků, aby mu poskytla úplné informace. Jaké jsou úplné informace, to upravují a upřesňují stanovy konkrétní záložny,« upřesňuje šéf Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami Petr Procházka. »Tohoto práva je potřeba využívat,« zdůrazňuje Procházka. Jak potvrzují zkušenosti, lidé se však o tyto údaje příliš nezajímají. Přitom - opět na rozdíl od klienta banky - nese člen kampeličky za výsledky hospodaření svého družstva plnou odpovědnost, a to i přesto, že třeba nikdy ani nepřišel na jedinou členskou schůzi. Podle zákona totiž stanovy záložny upraví výši takzvané uhrazovací povinnosti, která slouží ke krytí jejích ztrát. Tato povinnost přitom musí být nejméně dvojnásobkem členského podílu. Pokud je tedy jeho výše tři tisíce korun, pak to znamená, že každý člen zaplatí za ztráty kampeličky minimálně šest tisíc korun. Uhrazovací povinnost je přitom pro všechny členy stejná - bez ohledu na výši vkladů na termínových účtech či čerpání úvěrů. »Je tedy skutečně vhodné se k informacím o hospodaření záložny dostat. A toto právo každý člen, na rozdíl od klienta banky, má,« uvedl Procházka. »Následně potom by měl každý svých pravomocí člena záložny využívat i k získávání dalších průběžných informací o stavu záložny tím, že se bude účastnit schůzí a klást dotazy a připomínky,« dodává. Pokud se člen rozhodne své členství v záložně ukončit, měl by počítat s určitými průtahy. Kromě výběru vkladů, který by měl být v případě zdravě fungující kampeličky bez problémů, totiž zákon stanoví poměrně velkorysé lhůty pro vypořádání členského vkladu. Ten je - pouze v penězích - splatný po uplynutí jednoho měsíce po schválení roční účetní závěrky za rok, v němž skončilo členství. Stanovy se však od této doby mohou odchýlit, nejvýše však o jedenáct měsíců. Prakticky to tedy znamená, že rozhodne-li se člen své členství ukončit v lednu 2000, pak svůj členský podíl - v krajním případě při využití všech odkladných lhůt - obdrží až v říjnu 2002. Tato situace může nastat i při úmrtí, neboť členství v záložně je nepřevoditelné.