Solární elektrárna Buštěhrad

Solární elektrárna Buštěhrad | foto: ČEZ

Fotovoltaika v Buštěhradu těží z ideálního místa. Udržují ji drony s termovizí

  • 84
Je první letní den, před pátou hodinou ranní. Venku už je obstojné světlo. Čidla a kamery, které hlídají plot kolem fotovoltaické elektrárny mezi Buštěhradem a Kladnem, si právě něčeho „všimnou“. V jednom místě se na území elektrárny pokouší probojovat rodina divokých prasat.

Rypáky se snaží rozvolnit jednotlivá oka plotu a dostat se na území elektrárny. Na třetí pokus se jim to podaří. Jenže k snědku tu nic nenajdou. „V plotech jsou malé otvory, aby areálem mohla procházet menší zvířata, jako jsou zajíci. O divočáky ale nestojíme. Na plotu jsou čidla, která reagují na pohyb. Takže každé narušení a pokus o průnik zaznamenají,“ říká správce fotovoltaické elektrárny Buštěhrad Jan Hrubý.

V elektrárně, kterou zprovoznil ČEZ před jedenácti lety na hranicích průmyslového areálu bývalých železáren Poldi, tráví Hrubý každý pracovní den. Občas je zpestří podobné „incidenty“, převážně si ale musí poradit s bující vegetací. Čas od času je třeba také vyměnit prasklý panel nebo zkontrolovat kabely. Každá drobná závada může snížit celkový výkon elektrárny.

Díky svému tvaru připomínajícímu ruční palnou zbraň dostaly tři hlavní části elektrárny jména pažba, spoušť a hlaveň. Jinak si však technika „vypůjčila“ terminologii ze světa zvířat.

Oblaky snižují výrobu

Celá elektrárna je rozdělena podle jednotlivých sestav panelů do „hnízd“. V Buštěhradu je jich celkem 27. U každého z nich je několik střídačů, malých krabiček, které přeměňují stejnosměrný proud, jejž vyrábějí panely, na střídavý, aby bylo možné ho „poslat“ do sítě.

Česko bez kouře

Hrubý může výrobu sledovat v reálném čase. Na monitoru se mu zobrazuje, kolik elektřiny pochází z jednotlivých střídačů. Pokud není něco v pořádku a výroba v některém místě klesne pod průměr, dané pole se na monitoru vybarví červeně a obsluha dostane signál, co přesně se děje. Například, že vypadl střídač. Na monitoru se třeba projeví i to, jak nad elektrárnou přecházejí oblaka. Výroba na daném místě poklesne, i když jen trochu.

„Historické“ záznamy ukazují, že ani v lednu nebo v únoru elektrárna nezahálí. Hrubý ukazuje na monitoru dny, kdy panely zvládnou v zimě vyrobit i více než polovinu „letního“ množství elektřiny, přitom výrobu pochopitelně omezují kratší dny. Navíc hrozí, že panely pokryje sníh. Většinou však během pár hodin roztaje nebo sjede dolů.

Elektrárna o instalovaném výkonu 2,4 megawattu vyrobí ročně kolem 2,5 gigawatthodin elektřiny. To je množství, které pokryje roční spotřebu zhruba 640 domácností. Největší výroby dosahuje v květnu a v červnu, kdy se po většinu dní pohybuje množství vyrobené elektřiny kolem 16 megawatthodin. V těch nejteplejších dnech ovšem výkon elektrárny klesá, protože panely se přehřívají.

Ideální místo

Na fotovoltaických panelech je dobře vidět pokrok ve vývoji. K dosažení podobného výkonu by dnes stačila poloviční plocha panelů. Účinnost polykrystalických panelů, které stojí v Buštěhradu, se pohybuje v rozmezí 12 až 15 procent. Navíc je po letech v provozu nutné počítat s určitými ztrátami. „Špatné panely hledáme i s pomocí dronů s termovizí. Panely, které nefungují, více hřejí, my je pak vyměníme,“ říká Hrubý. Kvůli licenci a zachování podpory však musejí na místo dát panely stejného typu.

Elektrárna se nachází na ideálním místě. Pro její výstavbu využil ČEZ pozemek po bývalé průmyslové činnosti, tedy brownfield, kde by sotva vzniklo něco jiného. Na podobných parcelách mají vznikat i nové fotovoltaické elektrárny v následujících letech.

Pokud se chce Česko postupně zbavit závislosti na uhlí, bez energie ze slunce se jen stěží obejde. Stát chce vznik podobných parků podpořit z Modernizačního fondu, kde jsou peníze z prodeje emisních povolenek.

V Buštěhradu se s ohledem na přírodní podmínky jedná o jednu z nejvhodnějších lokalit k umístění zařízení pro výrobu elektřiny ze slunečního záření. Pozemek se nachází v lokalitě s nadprůměrným osvitem, navíc je na mírně svažitém pozemku orientovaném na jih. Průměrný roční úhrn globálního záření zde dosahuje až 4,1 tisíce megajoulů na metr čtvereční, podobně jako na jihu Moravy.