Prvním kvalifikovaným hrobníkem v Česku se stal Jiří Svoboda

Prvním kvalifikovaným hrobníkem v Česku se stal Jiří Svoboda | foto: Jan Zátorský, MAFRA

Česko má už čtyři „diplomované“ hrobníky

  • 6
Jsem kvalifikovaným hrobníkem, mohou se nyní v celém Česku chlubit pouze čtyři lidé. Proto, aby certifikát hrobníka získali, museli předvést vykopání hrobu, uložení ostatků, ale také znát hygienické předpisy či postup při exhumaci.

Příslušnou  kvalifikační zkoušku zavedlo letos v dubnu ministerstvo pro místní rozvoj a hodnotit ji smějí jen dva lidé v České republice.

První hrobník ji složil na konci září, včera k němu přibyli další tři.

"Hrobnictví je obor, který lidé často zesměšňují. Zkoušku zavedlo ministerstvo i proto, aby hrobníkům dodalo na vážnosti a aby se jasně stanovilo, co všechno musejí umět. Není však povinná," vysvětluje jeden ze dvou autorizovaných zkoušejících Jan Hrdlička.

Kandidáti musejí zvládnout pět oblastí: hygienické předpisy, znalosti z provozu pohřebiště, pravidla pro výkop hrobu, uložení pozůstatků a postup při exhumaci. Zkouška je především praktická a vykopání hrobu může trvat i několik hodin. Ten, kdo ji zvládne, získá hrobnickou kvalifikaci.

Důležité je jámu správně zasypat a vytvořit rov
"Už na práci s nástroji se hodně pozná," popisuje zkoušející David Stejskal. "Důležité je také jámu správně zasypat, vytvořit na ní rov a upravit okolí."

Zkouška může zahrnovat i exhumaci ostatků. "Stává se, že hrobka ztratí majitele, nikdo se k ní nehlásí a ona pustne. Pak je třeba ostatky vyzvednout, přemístit do společného hrobu a hrobku vyčistit," vysvětluje Stejskal. „Přitom musí hrobník dodržovat předpisy hygienické i pietní.“

Zdravotní riziko mohou podle Stejskala představovat především staré hroby, ke kterým neexistují všechny dokumenty.

"Dnes se ke každému zesnulému zhotovuje takzvaný ohledací list. V něm je uvedeno, na jakou nemoc zemřel. V minulosti se ale takové listy nepsaly, a tak dnes nevíme, jestli ten, koho do hrobu pochovali, nezemřel třeba na španělskou chřipku. Tato nákaza může přitom na místě přežít až tři sta let. Hrobníci proto musejí nechat hrobku po otevření několik hodin odvětrat a i pak v ní pracovat v rukavicích."

Zájem o povolání hrobníka dnes moc velký není. "U lidí pořád přetrvává představa, že hrobník je alkoholik nebo recidivista," upozorňuje Stejskal.

"Právě zavedené zkoušky by měly přispět k tomu, aby si lidé uvědomili, že pracovníci hřbitovů musejí umět spoustu věcí. V budoucnu by měl vzniknout učební obor Správce pohřebiště, který by kromě hrobnictví učil i administrativu a hřbitovní zahradnictví."