Černý pavouk se změnil v irský pub

Základní kámen hospod a klubů v ostravské Stodolní ulici se proměnil. Klub Černý pavouka, který byl v této dnes již legendární části města prvním podnikem, už nenabízí typickou atmosféru, v níž se scházeli umělci a místní intelektuálové. Klub se totiž změnil v irský pub.

Nenapodobitelná atmosféra, osobitá architektura interiéru a kvalitní dramaturgie klubu, který na ostravskou Stodolní ulici přitahoval po léta přední nezávislé literáty a výtvarníky. To jsou slova, kterými Iva Málková z katedry české literatury Ostravské univerzity v roce 2000 zasadila legendární klub Černý pavouk do dějin ostravské kultury.
Loni krátce před Vánocemi se slova literární kritičky stala literární historií. Klub byl uzavřen, aby v jeho prostorách už letos v únoru začal čepovat irské pivo zcela jiný podnik - Bernie's Pub. Těžko si hrát na proroka, ale o tomto hostinci asi literární vědci a kunsthistorikové odborné studie psát nebudou.
Až na cihlové stěny se nový klub na rohu Stodolní a Poděbradovy ulice vzdal všeho, co mohl využít z původního interiéru. A tím i jakékoliv kontinuity s nejslavnějším ostravským klubem, kterou by dobrý hospodský neměl nikdy zatracovat.

Pravda, po majitelích Černého pavouka zůstaly též nějaké dluhy, ale i tak mohl nový podnik hodně vytěžit z letité slávy klubu. Kdyby to bylo před válkou, nový majitel by neváhal zveřejnit v novinách třeba následující oznámení: "Co nejlépe se doporučuje ostravským umělcům nový hostinec na Stodolní ulici v místě hostince Černý pavouk. Pivo z Irska, noviny a časopisy všech směrů!"

Nástupci po Černém pavouku touží po úplně jiné klientele. Tomu odpovídají i vysoké ceny za veškeré nápoje a podmínka, že barman musí umět plynule anglicky. Kdo z mimoostravských umělců od Vánoc nebyl v Ostravě, tomu proto na Stodolní rychle ztuhne úsměv. Dopolední káva u týdeníku Respekt je náhle marným snem, protože Irové nevstávají před obědem a otevírají až ve 14 hodin.

Zmizel i vyhlášený antikvariát Honzy Oravce v přední části klubu, kam se vyplatilo zavítat před vlastní objednávkou kávy. Ještě loni na podzim tady byly k dostání třeba předválečné časopisy Světozor za pouhou jednu korunu, což byla ke kávě docela levná dopolední iluze o masarykovské demokracii. Současný majitel podniku vytváří docela jinou, dražší a hlavně zbytečnou iluzi. O Irsku. Uprostřed Ostravy jí stejně nemůže nikdo podlehnout, zatímco na pražské umělecké kavárny, kterým kdysi vládli opilí básníci Vítězslav Nezval s Kosťou Bieblem, na ty se ostravským umělcům od Černého pavouka hrálo docela dobře.