Stát vyhrál v arbitráži, kterou proti němu vedla firma A11Y, koncem června.
„Společnost prodávala zdravotní pomůcky za ceny, které jsou mnohem vyšší než ceny jejích konkurentů, zatímco český zákon umožňoval příspěvky pouze na nejméně ekonomicky náročnou verzi pomůcek. Společnost A11Y nezměnila svůj obchodní model tak, aby odpovídal českému zákonu, proto není překvapující, že zkrachovala,“ uvedlo na dotaz MF DNES ministerstvo financí, které v arbitrážích Česko zastupuje.
Vše odstartovalo tím, když na obchodní praktiky společnosti A11Y upozornila v květnu roku 2013 v otevřeném dopise pro Úřad práce ČR nezisková organizace Transparency International. „Na naši právní poradnu se v uplynulých měsících opětovně obracely osoby se zrakovým postižením, které si stěžovaly na jednání obecně prospěšné společnosti Brailcom ve věci příspěvku na zvláštní pomůcku,“ píše se v dopise.
Úspěšné tažení firmy začalo s novým zákonem účinným od roku 2012, kdy se příspěvek ve výši až 800 tisíc korun v průběhu pěti let stal nárokovým, takže rozhodnutí o proplácení jednotlivých pomůcek nezáviselo na libovůli úředníků.
Byznysmodel britské firmy A11Y, která převzala aktivity Brailcomu (obě vlastní podnikatel Jan Buchal), fungoval následovně: společnost aktivně kontaktovala zrakově postižené a nechávala si od nich podepsat plnou moc, která jí umožňovala vyřídit za klienta u úřadu práce příspěvek na zvláštní pomůcku. Výměnou za to na sebe vzala desetiprocentní spoluúčast na nákup pomůcky, kterou by jinak musel platit postižený. Tím odstranila pojistku, která měla klienta motivovat, aby hledal co nejvýhodnější cenovou nabídku.
Šlo především o počítačové čtecí zařízení pro nevidomé, jejichž hodnota se na trhu běžně pohybuje kolem sto až sto padesáti tisíc korun. Brailcom je měl dodávat za dvě stě až tři sta tisíc s vlastním softwarem. Tuto částku pak firma inkasovala od úřadu práce.
„Dodáváme pomůcky jiné, s jinou užitnou hodnotou, která je několikanásobně větší než pomůcky na trhu,“ hájil se tehdy Buchal. Podle něj bylo součástí ceny i školení, aby postižení byli schopni plně využít všechny funkce pomůcek.
Transparency International upozornila, že stát by neměl plýtvat penězi, když jsou k dispozici levnější konkurenční nabídky. Kromě státu tak mohli prodělat i postižení – pětiletý příspěvek by tímto stylem vyčerpali daleko rychleji a peníze jim pak mohly chybět na nákup dalších pomůcek.
Náklady na arbitráž firma zřejmě nezaplatí
Ministerstvo práce v reakci na dopis nařídilo úředníkům, aby se státními penězi zacházeli hospodárně a propláceli jen pomůcky v základním provedení, které by měly postiženým dostačovat. O stížnostech klientů na A11Y pak informovala média. „Stát s námi měl jednat férově a po roce a půl, kdy jsme pomůcky bez výhrad úředníků prodávali, nám sdělit, že to chce dělat jinak. Ale stát současně proti nám vymyslel kampaň,“ myslí si Buchal. Stěžoval si na to, že úředníci poskytovali informace o jeho produktech konkurenci a klienty od jeho služeb odrazovali.
V říjnu roku 2014 Buchal rozjel investiční arbitráž. Rozhodčí nález v plném znění by měl být v příštích týdnech zveřejněn na webu ICSID (Mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic). Podle ministerstva financí se v něm uvádí, že po zpřísnění pokynů k proplácení „podnikání žalující strany v oblasti poskytování vysoce kvalitních produktů svým klientům za prémiovou cenu se stalo komerčně neživotaschopným“.
Kritiku vyšších cen Buchal odmítá. „Z něčeho by se ta školení a přídavné záležitosti musely platit. Je to hra na to, že někde ušetříme,“ domnívá se. V Česku je podle něj šedesát až sedmdesát tisíc zrakově postižených lidí, kteří by měli mít ze zákona nárok na osmisettisícový příspěvek – to dělá téměř deset miliard ročně. „Stát tyto peníze v rozpočtu připravené nemá,“ říká.
A11Y je nyní insolventní, takže se stát osmi milionů za právní náklady arbitráže zřejmě nedočká. Podnikatel nyní zkoumá další možnosti, jak se právně bránit – například proti poškození dobrého jména firmy. Jeho současná společnost OUI Technology má sídlo také v Británii a vyvíjí software pro firemní klienty.
