Ach, ty peníze

Nějak se nemohu smířit s tím, že mám v bance čím dál míň, a přitom z účtu vůbec nevybírám. Poplatky rostou a úročení ne. V poslední době banky klienty "dusí" za to, že si nerozumějí s počítači nebo nechtějí jejich prostřednictvím nebo po telefonu vyřizovat své finanční transakce. Chápu, že je pro banku moderní způsob komunikace levnější. Vím však, že celá velká skupina lidí nikdy nebude využívat telefonní či internetové bankovnictví prostě proto, že chtějí mít o tom, že někam poukázali své peníze, hned důkaz nebo nevěří tomu, že třeba údaje o výši jejich účtu nemůže nikdo zneužít.

A když už zvyšují poplatky, očekávám lepší služby. Ale fronty u přepážek se mi zdají větší. A že by se klientům věnovali s větší péčí?

Zatím jsem narazila na bankovního úředníka, který mi dobře poradil, asi tolikrát jako na medvěda v lese.

Právě když jsem byla v bance naposled, přesvědčila jsem se, že vyšší poplatky se na chování úředníků ještě moc nepodepsaly.

"Jé, pane Novák, vám už ten účet pěkně narostl, už tam máte 150 tisíc korun," slyším, i když nechci, od druhého okénka. Pan Novák nereaguje, možná proto, že nemá zájem dělit se právě o tuto informaci s dalšími dvaceti klienty v bance.

Asi uvažuje o tom samém, co já až se budou v bankách vždycky chovat k lidem jako k zákazníkům, nad zvýšenými poplatky zřejmě nikdo žehrat nebude.