Svítí slunce, teplota se pohybuje okolo třinácti stupňů. Beru do ruky pádlo a modrá plastová kánoe čeká, až ji hodím na vodu. Chvíli mi trvá, než si zase po letech osvěžím vodácké pohyby. Vyrážím proti proudu Malše od Malého jezu k Velkému.
Spolu s dalšími vodáky se chystáme splout Mlýnskou stoku v Českých Budějovicích. Tradiční akce byla na Boží hod vánoční letos už podesáté.
U Velkasu, jak místní říkají Velkému jezu, musíme z vody. Poměrně těžkou loď vytahuji na břeh a táhnu ji po trávě až k mostu do Mladého.
Kanoe je zase na vodě, přidržuje mi ji náš fotoreportér a já jednou nohou vyvažuji vratkou loďku. Jenže druhá noha se noří až na dno stoky. Pravačku tak budu mít další dvě hodiny úplně mokrou.
Jsme na samém začátku Mlýnské stoky a s ostatními míříme do Havlíčkovy kolonie. „Tady musíte dávat bacha, jsou tu nízké mostky,“ varuje mě zkušená posádka před prvním z nich.
U jedné z lávek si tak musím sesednout, abych projel. Nad hlavou mi zbývalo jen pár centimetrů. Pak se ještě musím pořád vyhýbat větvím, které trčí nad hladinou. Mně to docela jde, ale kormidelníkovi z lodi přede mnou větev zachytila čepici. Spadla do vody. Takže kromě proplouvání pod lávkami, kličkování mezi stromky ještě kormidluju loď směrem k čepici.
„Díky moc,“ říká mi kormidelník jedné z lodí, když mu vracím úplně promočenou kšiltovku. To už jsme pod teplárenským komínem.
Zase musím přijet ke břehu a vylézt. Na tohle si totiž netroufám. Na stoce je metrový přepad a před ním se s lodí musíte trefit do malé díry. Háčci, ti, co jezdí vepředu, místo obcházejí po břehu, pár chlapů přepad sjíždí. Nikdo se tu necvakl, já svoji modrou společnici přetáhl raději po trávě a mohlo se jet dál.
Krásné a téměř jarní počasí vytáhlo na Boží hod ven nejen vodáky. Lidé na procházkách nám často mávali a zdravili z chodníků, z aut, ale i z oken bytů a domů. Hodně často od vody také zazněl vodácký pozdrav Ahój.
Ta pravá zábava na Mlýnské stoce ale přichází teprve teď. Vyjíždíme pod Senovážné náměstí. Naprostá tma. Nemám žádnou baterku, občas si posvítím mobilem, ale to stejně moc nepomáhá a sem tam ťuknu špičkou lodi o stěnu. Dole je klid, jen slyším téct vodu.
Za chvíli je ale už vidět světlo, po zatáčce pod parkovištěm vyjíždím u kostela sv. Rodiny. Čekal jsem to horší, ale temná chvíle uběhla hodně rychle. Přijíždím ke čtyřem lodím, které jedou spolu. Přidám se také k velkému plavidlu. „Tu máš, dej si něco na zahřátí,“ podává mi vodák v kostýmu láhve od vína termosku s punčem. Na oplátku nabízím posádce vaječný likér.
U střední zdravotnické školy na Husově třídě se musíme rozdělit, Mlýnská stoka bude končit a na nás čeká další přepad. Tentokrát jsou to dva schody, které s modrou loďkou sjedeme bez zaváhání.
Otáčím kánoi prudce doleva a mířím k Hotelu Budweis a slepému rameni Malše. Přetáhnu loď a se západem slunce v zádech mířím proti proudu zase zpátky z Malému jezu, kde je loděnice, a už si jen užívám netradiční pohled na České Budějovice.
