Paní učitelka Markéta Mrázová ještě neviděla mého 2,5-letého vnuka. Do školky chodil už v době, kdy mu ještě nebyly dva roky. To dítě je mezi dětmi jako ryba ve vodě, šťastné, spokojené. Když má jít domů, odmítá, ten by školce klidně i spal. Rodiče můžou po dobu jeho pobytu ve školce v klidu pracovat, když ho přivedou domů, maximálně se mu věnují. Jediné, co mu nedokážou zajistit, je parta dětí. To dokáže právě jen ta školka.

Článek je silně tendenční. Některé děti můžou do školky jako dvouleté, některé nejsou pro školku zralé ani v pěti letech. Jiný je introvert, jiný je extrovert. O tom, jestli dítě školku snese, by měli rozhodovat rodiče po dohodě se školským zařízením. Školka není povinná, proto ty děti, které by docházku nesly těžko, by měly chodit do školky později.

Tak ano, v Moskvě byly týdenní školky, tam by mohl váš vnuk i spát. A party dětí bude mít v životě při zdolání základní, střední a vysoké školy až mu z toho bude špatně. Článek vůbec tendenční není.

Ajta, ajta! Kdeže jsou časy, kdy se hlásalo, že rodič má být s děťátkem doma aspoň do tří let jeho věku (rozuměj: dítěte). Hlasatelé vyprávěli lidu, že čím déle je dítko v "lůnu rodinném", tím lépěji se vyvine a vyspěje. A náhle? Všecko je jinak, vracíme se do doby 70. let, kdy děťátka, žel, matky musely odkládat do jeslí už od jednoho roku věku .Důvod byl prostý - rodina se musela uživit, což při jednom platu bylo obtížné. Společenský pohyb vpřed a zpět nám tu funguje docela spolehlivě, což?