„Když jsem se před několika lety přestěhovala z Prahy do Českého Krumlova, tak mě známí varovali, že Jihočeši nejsou tak otevření. To se mi brzy při focení aktů potvrdilo. Místní dívky, které jsem tehdy oslovila, se přestaly stydět až tak po dvou až třech letech. Dnes už jsou z nás kamarádky a spolupráce je vždy výborná,“ pochvaluje si 42letá Tereza z Davle.
Dodává, že práce s inspirativními ženami ji nabíjí a zároveň je obdivuje. „Často je tahám na místa, kde opravdu trpí, ale nikdy neremcají. Já jsem hodně zimomřivá. I v létě, když fotím v nějakém chladném prostředí, mám na sobě zimní bundu a ony, chuděry, musí být nahé,“ usmívá se.
Velkou výstavu má po šesti letech. „Je pro mě velká čest, že mi ředitel Alšovy jihočeské galerie Aleš Seifert nabídl vystavovat v takhle prestižním prostoru. Bylo to hodně náročné, nebylo moc času na přípravy. Šibeniční termíny mi ale vyhovují, protože jsem pak nucená máknout. Moc mi pomohla krumlovská Střední uměleckoprůmyslová škola svaté Anežky. Ředitel mi dal k dispozici temnou komoru, pomáhali i s vyvoláváním filmů,“ říká.
Lehce provokativní název výstavy Neue Mädchen (Nový holky) zvolil kurátor Radek Wohlmuth záměrně. Naznačuje, že se snímky vážou k prostředí jihočeských Sudet. Inspirací mu byl i stejnojmenný název nevěstince na Šumavě, kolem kterého jezdil.
„Výstava je částečně deníkovým záznamem, dokumentem s filmovým příběhem. Cyklus Neue Mädchen dokazuje, že Tereza z Davle dál zůstává věrná ženskému tématu, svému autorskému vidění i analogové ručně zvětšované fotografii na barytovém papíře, jimiž přitahuje pozornost už dvě desetiletí. Ani nové snímky, které charakterizuje minimální líčení a větší zaměření na příběh, neztrácejí nic ze své přirozenosti a sex-appealu,“ popisuje Wohlmuth.
Baví ji i zátiší a architektura
„Výstavu Terezy z Davle už jsem měl v hlavě od roku 2013 původně pro Wortnerův dům. Dnes už si ale zaslouží jízdárnu, je to fenomenální výkon,“ hodnotí ředitel Alšovy jihočeské galerie Aleš Seifert.
Tereza z Davle se pod tímto uměleckým pseudonymem věnuje fotografování aktů přesně dvacet let. Začala fotit o něco dříve, když dostala od své babičky peníze k osmnáctinám a koupila si první fotoaparát.
Její černobílé snímky nahých žen od počátku přitahovaly laiky i kritiky svou atmosférou. Vydala monografii Feminissimo a uspořádala spoustu výstav.
V poslední době se věnuje také fotografování zátiší a moderní architektury.
„Uklidňuje mě to, protože se to nehýbe a nemluví. Je to relax, můžu úplně vypnout, nemusím komunikovat a nikoho instruovat, co má dělat,“ líčí.
Před časem dokončila i kalendář pro spolek Alsa. Ten pomáhá lidem s myotrofickou laterální sklerózou (ALS), což je nevyléčitelné onemocnění, při němž pacienti postupně ztrácejí schopnost ovládat svaly.
„V kalendáři jsou známé osobnosti, pokřtíme ho 1. listopadu,“ dodává Tereza z Davle.
Její výstava v Hluboké nad Vltavou potrvá do 11. února. Galerie má nyní otevřeno od 9 do 18 hodin. Od listopadu pak do 16 hodin.
