Zvláště pro turisty, kteří se nechtějí na stezkách mačkat s ostatními, ale vychutnat si krásnou přírodu o samotě.
I to je v polovině léta, kdy národní park vítá desetitisíce turistů denně, bez problémů možné. Jen musíte sejít trochu stranou z nejznámějších stezek. Nechybějí tam úchvatné scenérie, zázemí ani infrastruktura. A příroda je navzdory třeba i větší vzdálenosti od těch nejznámějších míst stejně hodnotná.
„Každý, kdo jede na Šumavu z větší dálky, se chce pochlubit tím, že navštívil místo, které všichni znají třeba z letáků. Málokdo se chce chlubit fotkami z míst, která nikomu nic neřeknou. To je důvod, proč některá území Šumavy i teď zůstávají prakticky liduprázdná,“ připouští šéf Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.
Kdyby měl ředitel osobně dát tip na výlet, doporučil by na tyto týdny jednu z okrajových částí národního parku například na Volarsku nebo v okolí Čachrova na Sušicku.
Opomíjené okolí Zbytin a údolí Blanice
„Prakticky úplně opomíjené je okolí Zbytin a údolí Blanice na jihu Šumavy, stejně jako údolí Úhlavy v její severní části. V okolí je kde se ubytovat, kam si zajít na jídlo, ale jsou to také místa, kde člověk nemusí potkat celý den nikoho jiného,“ vysvětluje.
Na frekventovaných místech mají na přelomu července a srpna tradičně strážci národního parku nejvíc práce a také tam pravidelně dohlížejí na dodržování návštěvního řádu. Zájemcům také zprostředkovávají informace.
Podle vedoucího informační a strážní služby šumavského parku Adama Diviše je však trend spíše opačný: existuje jen několik opravdu silně navštěvovaných míst, například šumavská jezera, Prameny Vltavy, okolí řeky Vydry od Antýglu po Čeňkovu Pilu nebo Poledník a Březník. Na všech dalších je situace mnohem klidnější.
„Lidé dnes dávají přednost většinou pohodlí. Volí trasy dlouhé jen pár kilometrů, aby se z nich stačili vrátit na oběd, a do terénu vyrážejí paprskovitě od místa, kde bydlí. S krosnou na zádech přes celý hřeben jde málokdo. Jen někteří lidé si vezmou svačinu a jdou na túru, která trvá od rána do večera. Nezáleží přitom ani tak na tom, že jinde jsou místa také atraktivní. Jakmile je náročnější se tam dostat, zůstávají částečně opomíjena. Ti, kteří touží po větším klidu, z toho mohou těžit,“ míní strážce.
Typickým příkladem je podle něj třeba okolí hraničního přechodu Strážný, které není právě nejpřístupnější, ale také třeba Třístoličník a Trojmezí nebo další hřebenové partie Šumavy.
„Nádherné scenérie mohou návštěvníci vidět i v oblasti vojenského prostoru Boletice, který je už několik let částečně přes víkendy pro návštěvníky zpřístupněný,“ připomíná Diviš.
